Úkolem lídra je definovat současnou realitu a kam se má dojít. Vše okolo je management. Manažer je správce systému a dohlížitel. Řídí zdroje, zadává úkoly, koordinuje. Vůdce oproti manažerovi má vliv na vnitřní motivaci lidí a inspiruje. Lidmi je následován. Aby byl pravým vůdcem, musí vyzařovat rysy, které způsobují, že jej lidé následují.
Lídr má jasnou vizi, vykresluje cíl a lidé jej následují také proto, že mu věří a jsou vnitřně ztotožnění s jeho vizemi a ideály. Dokáže pozorně naslouchat, je přístupný pro všechny, je empatický. Vyznačuje se komunikativností, schopností vcítit se a podpořit. Komunikuje především na hluboké vnitřní úrovni, kde se střetávají jádra lidského já, bez hraní rolí, bez přetvářek.
Kdo přemůže druhé, je silný.
Kdo přemůže sám sebe, je mocný.
Vůdce vykročí vpřed a druzí jej následují. Jeho kroky jsou s důvěrou napodobovány. Oproti tomu manažer lidi tlačí dopředu; říká jim, co mají dělat. Manažer je defacto programátorem a jeho podřízení jen vykonávají jednotlivé instrukce programu – jako roboti. Může se objevit ze strany pracovníka podřízeného příkazovému systému nějaká snaha o inovace nebo obecně vyšší snaha směrem k efektivnímu dosahování cílů?
Nejefektivnější způsob vedení přenáší pohled majitele na pracovníky. Dojde-li k vnitřnímu ztotožnění s vizí majitele, dochází i k přijetí závazků za své. (Alespoň v ideálním případě.)
Vůdci jsou zanícení pro věc. Dokáží přenést náboj. Mají velkou energii (často díky jasné představě cíle). Starají se a dávají to najevo. Vyzařují dospělost a nikoliv autoritativnost. Jsou odvážní.
Lidé napodobují druhé. Je to naše nejpřirozenější dovednost. Pokud je manažer uzavřený, chladný, bojácný, budou jej jeho podřízení podvědomě v těchto rysech napodobovat.
Jak může lídr zlepšovat vztahy? … Už jen tím, že projevuje upřímný zájem o druhé:
„Na čem pracujete?“
„Jak se daří?“
„Co mohu udělat pro to, aby se vám tady pracovalo lépe?“