Přemýšlel jsem, proč mi na firemní e-maily chodí tolik spamu a téměř žádné nabídky služeb či produktů, které by se byť jen trochu týkaly mé činnosti (nebo podnikání vůbec) a kterých bych díky tomu mohl využít. Proč je pro tvůrce spamu výhodné investovat energii a čas na rozesílání otravných nesmyslných nabídek? A proč se potenciálním dodavatelům nevyplácí zaměřit se na skutečné potřeby firem a následně firmy oslovit?
Po pravdě, je to pro mne záhada.
Spekulce nad příčinami
Jako první se vkrádá myšlenka, že masové spamování přeci jenom je výhodnější, než byť jen přibližné cílení. Dejme tomu prodáváte drahé luxusní automobily. Nakoupíte rozeslání spamu na sto tisíc adres a jednoho příjemce se vám podaří zaujmout natolik, že si automobil zakoupí. Toto bych dokázal ještě pochopit.
Proč ale chodí stále dokola například nesmyslná oznámení o výhře horentních sum (nebo vůbec o nějaké výhře) nebo podivnosti typu:
Objevují se i různé rádoby vtipné variace v translatorem přepackané češtině:
Je možné, že jde o testy inteligence? Případně o testy demence?
„Odpovíte-li na tento e-mail, budete zařazeni do slosování o doživotní pobyt v ústavu pro duševně choré.“
Ne, vážně. Kdo může odpovědět na podobný e-mail?? Jedině duševně narušená osoba. Věřím, že je krajně neetické přiživovat se podobným způsobem na lidech, kteří mají nějakou duševní poruchu, která jim umožňuje chovat se hloupě a naletět.
Jenže když nad tím přemýšlím hlouběji, je mnoho spamu (např. různé slevové akce), na který hodně lidí naletí a přitom jde o realativně zdravé jedince. Zakoupí něco, co nepotřebují nebo dokonce ani nechtějí a jen proto, že to „bylo cenově výhodné“ nebo proto, že šlo o „časově omezenou akci“. Kde je potom hranice mezi psychicky zdravými jedinci a psychopaty? (Tuto hranici vidí obě strany úplně jinde a obě strany jsou přesvědčeny o své neomylnosti.)
Z pohledu přírodních zákonů jsou původci spamu korektní predátoři a paraziti, přičemž úlohou predátorů je požírat slabé kusy (v případě lidského společenství pouze jejich čas a energii). V naší kultuře by však toto mělo být chápáno jako neetické chování. Jsme totiž už o něco dále než jiní živočichové.
Z jiného úhlu pohledu jsou lidé, kteří kupují něco, co skutečně nepotřebují, obětavci (od slova oběť), dobrovolně odevzdávající svoji energii ke konzumaci. Díky nim mohou existovat všemožné nemožné služby a produkty (a všemožná nemožná pracovní místa).
Záleží na jaké straně právě jste – zda v roli kořisti nebo v roli predátora, v roli konzumenta nebo konzumujícího, dárce či obdarovaného. Můžete dávat svoji energii svobodně, ale také se můžete nechat zmanipulovat a myslet si, že se rozhodujete svobodně.
Příčinou úspěchu spamu je i nezvládnutí emocí. Lidé neuvažují většinou racionálně, ale emocionálně. Nedávno mě oslovili s nabídkou umístění prezentace do internetových katalogů. Vím o účinnosti tohoto typu inzerce své, avšak v momentě, kdy se prodejce zmínil o padesáti zpětných odkazech navrch, jsem z ničeho nic podlehl.
Dlouhodobě mám ověřeno (po několika neslavných pokusech s inzercí obecně), že jakákoliv placená inzerce na internetu nebo i v časopisech (byť cílená poměrně přesně na mé potenciální zákazníky), je jen vyhazování peněz oknem. Návratnost nulová. Jediné co opravdu funguje, je být na prvních pozicích ve vyhledávačích a doporučení zákazníků. Přesto jsem podlehl a vyhodil oknem čtyři tisíce na nesmyslnou inzerci.
Prodejce byl navíc pojištěný proti pozdějšímu odmítnutí, kdy člověku dojde, že udělal blbost, což se děje asi tak do patnácti minut po skončení hovoru. V horším případě vám to nikdy ani nedojde. Prodejce mi oznámil, že náš hovor bude zaznamenán a že uzavřeme smlouvu slovně teď hned. Přirozeně jsem se nebránil. Byl jsem nadmíru ovlivněn emocí, kterou bych nazval „vidina padesáti silných zpětných odkazů“. Racionální uvažování se dostavilo až když bylo pozdě.
Bude-li Vám někdo volat, něco pěkného vám nabídne a potom, když budete souhlasit s nabídkou, vám řekne, že uzavřete smlouvu telefonicky, nechcete-li za patnáct minut litovat unáhleného rozhodnutí, doporučuji poděkovat za nabídku a sdělit prodejci, že si to rozmyslíte. Na rozmyšlení totiž máte právo a je zcela nutné si vše důkladně z více úhlů promyslet, pokud nechcete zbytečně ztrácet peníze!
Jak se pojistit proti unáhleným rozhodnutím?
Vyčkejte s rozhodnutím minimálně týden. Neexistuje nic jako omezená nabídka. Většinou se lze dohodnout i po skončení promo akce. Jde jen o to naučit se smlouvat.
Pokud i po týdnu o daný produkt či službu máte zájem a jste přesvědčeni, že bude přínosná, jedině potom můžete s čistým svědomím uzavřít obchod. V opačném případě mrháte tím nejcennějším co máte – svým časem (byť je již transformován do podoby bankovek nebo čísla na účtě).
Je-li nějaká nabídka časově omezena, ruce pryč od toho. Proč asi je nabídka omezena? Aby to ve vás vyvolalo pocit exkluzivity nebo nebezpečí promarnění příležitosti. Jenže v té chvíli nebudete platit za zkvalitnění svého života, ale za chopení se „virtuální“ příležitosti.
Nechtějí-li vám dát čas na rozmyšlenou, jde o nátlak. Vaše rozhodnutí však musí být vždy svobodné, jinak nezískáváte, ale ztrácíte. Abych byl přesnější – nic nemusíte, jen můžete. Vaše prohra je zdánlivě někoho jiného výhra. V celkovém součtu je však prohra (kohokoliv) prohrou všech. Prohry se sčítají. Osobně věřím ve strategii výhra-výhra. Uznávám pouze obchod, který je přínosný pro obě strany.
Za spam zjednodušeně označuji všechny (i telefonické) nabídky, které nejsou pro mne a mé činnosti nijak přínosné. Spam je nejlepší výhradně ignorovat.
Co se týká konkrétní prevence proti e-mailovému spamu, tak jednoznačně se vyplatí při registracích na jakékoliv stránky používat k tomu speciálně vyhrazenou e-mailovou adresu, u které vám nebude vadit, když denně dostanete dvacet nabídek všeho možného „harampádí“. A dále, e-maily pracovní, je nejlepší zobrazovat na stránkách pouze v podobě obrázků, nikoliv jako text. Spambot hledající e-mailové adresy většinou nemá funkce (OCR) na rozpoznávání e-mailů v bitmapách a ručně váš e-mail vloží dnes vzhledem k nízké účinnosti do své spamtarget databáze jen šílenec.
Když mi někdo volá s jakoukoliv nabídkou, ptám se jako první, co mi to přinese, jaký z toho budu mít zisk. Neumějí-li odpovědět nebo pokud se mi odpověď nezdá dost dobrá, hovor se zdvořilým tónem hlasu ukončím slovy: „Děkuji za zavolání, ale o tyto služby nemám zájem, protože je v současnosti nepotřebuji.“
Jednou se mi stalo, že nějaký neodbytný agresivní prodejce rádoby „výhodných investičních příležitostí“ se i po ukončení rozhovoru z mé strany, snažil mluvit a mluvit, aby mne pře-mluvil. Nezavěsil jsem, to mi připadá neslušné. Telefon jsem odložil, vrátil jsem se ke své práci a nechal jsem jej, ať se v klidu vypovídá.