Proč se tělo brání pohybu i když je přínosný

Odpor vůči cvičení, i přes jeho známé přínosy, lze připsat kombinaci biologických, psychologických a environmentálních faktorů. Porozumění biologickým důvodům vyžaduje pohled na naši evoluční historii, mechanismy šetření energie a reakci těla na stres.

1. Evoluční perspektiva

• Šetření energie: Historicky lidé potřebovali šetřit energii pro lov, sběr a vyhýbání se predátorům. Naše těla se vyvinula tak, aby ušetřila energii kdykoliv to bylo možné, což nás přirozeně nutí k odporu vůči zbytečné námaze. Dříve byla potrava a tím energie značně nedostatková. Ve světě, kde je fyzická aktivita často volitelná, tento evoluční rys může činit méně pravděpodobným, že se k ní přikloníme.

2. Okamžitý diskomfort vs. dlouhodobé přínosy

• Bolest a diskomfort: Cvičení, zejména když začínáte po období nečinnosti nebo překračujete obvyklé limity, může vést k bolesti svalů a únavě. Tento okamžitý diskomfort může být odrazující, i když cvičení vede k dlouhodobým zdravotním přínosům. Tělo se primárně snaží vyhnout bolesti, což je základní instinkt přežití. Nemáme vtištěn žádný mechanismus, který by signalizoval, že dojde díky diskomfortu ke zlepšení. Víme o tom pouze racionálně díky neokortexu. Ten však nemá většinou nad prostředním emočním mozkem žádnou moc. Emoční mozek zkrátka řekne, že to bolí, je to nepříjemné a nechce se tomu věnovat. Neokortext přikazuje, ať se tělo pohne, ale ono se nepohne, protože emoční mozek mu to neumožní.

3. Stresová odpověď

• Cvičení jako stres: Fyzicky cvičení indukuje v těle stresovou odpověď, uvolňuje kortizol a další stresové hormony. Ačkoli je tato odpověď prospěšná a vede ke zlepšené odolnosti vůči stresu v průběhu času, zpočátku může být tělem vnímána negativně, zejména pokud je již člověk ve stresu.

4. Citlivost na dopamin

• Systém odměn: Lidé mají systém odměn řízený neurotransmitery, jako je dopamin. Sedavé chování (jako sledování televize nebo zábava na počítači) často poskytuje okamžitou, ačkoli méně zdravou, dopaminovou odměnu. Cvičení vede k uvolnění dopaminu, ale je zpožděné a vyžaduje větší úsilí, což činí okamžitě gratifikující aktivity atraktivnějšími. Zkrátka dáte s větší pravděpodobností přednost sledování seriálu, než intenzivnímu cvičení, protože seriál přináší okamžitou odměnu. Cvičení může také přinést odměnu, ale ne tak rychle, jako sledování Netflixu.

5. Homeostáze

• Udržování rovnováhy: Tělo se snaží udržet stabilní vnitřní prostředí (homeostázi). Cvičení, změnou status quo těla (zvýšení srdečního tepu, dýchání, aktivita svalů), může být zpočátku tělem odmítnuto právě proto, že se snaží udržet homeostázi. Rovnováha je vnímána tělem jako důležitější, i kdyby měla vést z dlouhodobého pohledu k předčasné smrti.

6. Únava a úroveň energie

• Vnímaný nedostatek energie: Když jsou úrovně energie nízké, například kvůli špatnému spánku, vysokosacharidové stravě nebo stresu, tělo dává přednost odpočinku před dalším výdejem energie, jako je cvičení. To může vést k nečinnosti a odporu vydat energii.

7. Genetická variabilita

• Přirozená variabilita v úrovních fyzické aktivity: Výzkum naznačuje, že existuje genetická variabilita v přirozené tendenci jednotlivců k fyzické aktivitě. Někteří lidé mohou být geneticky predisponováni k tomu, být aktivnější, zatímco jiní musí překonat větší biologický odpor k cvičení.

Překonání odporu

Porozumění těmto biologickým důvodům pomáhá při vývoji strategií, jak překonat odpor k cvičení. Strategie zahrnují začínání pomalu, aby se minimalizoval diskomfort, hledání činností, které vás baví, a postupné budování rutiny, která respektuje potřebu těla po rovnováze a zároveň jej tlačí k lepšímu zdraví a odolnosti. Vytvoření podpůrného prostředí, stanovení realistických cílů a zaměření na dlouhodobé přínosy může také pomoci překonat přirozený odpor těla k cvičení a stejně tak drobné odměny k získání dopaminu navíc.