Hledání odpovědí na tuto děsivou otázku, tedy „Proč je Česko nejchudší zemí Evropské unie“, bude zřejmě na delší dobu. Každopádně mé postřehy sem budu postupně přidávat. Mohu se však mýlit, protože nejsem ekonom. Vnímám snáze spíše stránku individuální motivace, protože nejvíce se dlouhodobě zabývám právě hledáním řešení jak zlepšovat motivaci, návyky, sebedisciplínu a další dovednosti potřebné k dosahování úspěchu. Česko je bohužel v tomto směru extrémně zaostalé. Možná máme pasivitu a neochotu riskovat zakořeněnou v důsledku prodělání nemoci zvané socialismus. Možná jsou kořeny naší národní apatie daleko hlubší a sahají až do doby, kdy jsme byli pod nadvládou cizích mocností. Ať je to jak chce, musíme se tím začít vážně zabývat. A začněte s tím u sebe! Přestaňte poukazovat na druhé.
Bohaté národy poznáte snadno. Bohatstvím se nemyslí pouze materiální bohatství, ale také duševní bohatství, což zahrnuje inteligenci, vzdělání, všeobecný přehled. Bohaté státy v dobách nejtěžších mají největší vůli pomáhat druhým. Ukažme si názorně na grafu ochoty pomáhat národu, který se nachází na pokraji totální likvidace, jak silná je vůle jednotlivých zemí EU pomoci:
Nejvíce ochotné finančně pomoci Ukrajině jsou nejbohatší země: Švédsko, Finsko, Dánsko. Následuje Portugalsko, Holandsko, Irsko, Litva, Polsko, Chorvatsko, Malta, Španělsko, Lucembursko, Německo, Belgie, Itálie, Rakousko, Francie …. a až na posledním místě je naše milé Česko. Polovina našeho národa nemá, abych tak řekl, co do huby, protože jinak si nelze tento postoj vysvětlit. Normální člověk chápe, že pomoci druhému v krajní nouzi je lidské. Říká se v nouzi poznáš přítele. Pomáhat druhým jen proto, že jednou můžeme nakrásno sami potřebovat pomoci, přitom nebývá tím hlavním důvodem.
Pokud však žijeme ve společnosti, kde se může otevřeně o všem diskutovat a polovina národa přitom pociťuje u sebe krajní finanční nouzi, potom jde o jasný ukazatel bídy. Lidé u nás se cítí po finanční stránce nejvíce ohroženi z celé rozvinuté Evropy!
Můžeme to nějak změnit?
Věřím, že ano, ale KAŽDÝ si musí zamést před vlastním prahem a začít na sobě pracovat.
Co Vám brání v rozkvětu?
Je možné, že máte nějaké vnitřní strašáky, vnitřní brzdy, které způsobují, že stále odmítáte jakkoliv riskovat a tedy nemůžete se nikdy naplno rozvinout a začít realizovat váš potenciál?
Ptejte se stále dokola sama sebe, jak můžete přispět svou prací ke zvýšení obecné prosperity.
Ptejte se stále dokola, co vás brzdí.
Naučte se rozpoznávat vaše mylná přesvědčení.
Vždy hodně zbystřete když si všimnete vnitřního pochybovačného hlasu. Zvláště v České nátuře je patrný zvýšený výskyt negativistických memů. Nemůžete za to, že se vám tyto memy dostaly do hlavy. Žili jste v nevědomí. Ale když už jednou dojde k uvědomění, stáváte se zodpovědní. Negativistické memy musíte začít neutralizovat a nahrazovat postupně konstruktivními memy, které pomáhají zvýšit vaší osobní prosperitu a tím prosperitu celého národa.
Naučte se rozpoznávat výmluvy, pohodlnost, neochotu riskovat, neochotu přemýšlet, neochotu pracovat.
Všechny tyto nešvary jsou pro nás jako národ typické, jsou nám vlastní. Jsou to jedny z hlavních důvodů, proč jsme nejchudší zemí Evropy.
Vaše (a tím i naše) finanční situace se nezlepší, nezačnete-li aktivně každý den měnit vaše přesvědčení a návyky.
Ptejte se „Proč?“.
Proč se musím změnit?
Proč musím začít i riskovat?
Proč je lepší se víc snažit, než hledat únik k zábavě?
Proč se nesmím nechat odradit překážkami kladenými tímto zpackaným státem?
Naučte se překážky vnímat pozitivně, jako prostor ke hře, k objevování jiných cest, k posunu vpřed.
Já kupříkladu po zjištění k jak hnusnému národu patřím (ano, jsem také Čech) se teď brutálně snažím každý den aplikovat Lean filozofii. Aplikuji to úplně na vše. Nechci být spolupachatelem bídy, která se nám začíná lepit na paty. Chci zajistit maximální možnou prosperitu pro sebe, mou rodinu a tím i pro druhé. Naučím-li se každou vteřinu života prožívat maximálně efektivně, nemohu nikdy spadnout do bídy. Naučíte-li se to samé i Vy, budete přímo zázračně prosperovat. Stačí jen chtít a držet se pevně vytyčené cesty.
Nečekejte, až něco zlepší druzí.
Realita je taková, že záleží jenom na tom, co zlepšíte vy sami. Nic jiného se nepočítá.