Překonávání vnitřního odporu k práci

Vnitřní odpor pracovat, má u každého trochu jinou intenzitu a podobu. Stejně tak vnější pobídkové faktory mají na každého člověka jiný vliv. Je možné naučit se odpor bezbolestně překonávat a stát se „super-pracantem“?

 

Bylo by úžasné, kdyby stačilo říct si „Tak, a teď jdu na půl dne pracovat, a budu se tomu věnovat naplno a s nadšením, aby bylo dost peněz.“
Jenže málokterá práce je natolik zajímavá, aby se jí člověk mohl věnovat s vášní, dravostí a hravostí dlouhodobě. Většina práce má úplně opačný charakter. Práce bývá vyloženě otravná! Musíte řešit neustále šílené nápady buďto nadřízených, nebo rovnou nápady zákazníků. Dře to kde jen může. Neustálý proud problémů je jako lavina. Nechce se vám s tím bojovat, jenže to nějak překonat musíte, jinak nic nevyděláte.

Peníze získáváme jako odměnu za řešení náročných úkolů, které se jiným řešit nechce, nebo nemají prostředky k jejich vyřešení. Takto v kostce by šlo popsat většinu takzvané „práce“.

 

Pojďme prozkoumat zblízka nejen vnitřní odpor, ale také všechny další možné a nemožné vlivy s tímto související.

Řekněme, že vaším cílem je vydělávat dostatek peněz. Pro každého onen „dostatek“ znamená něco jiného. Většina lidí se snaží jenom nějak přežít, uživit sebe a rodinu. Potom jsou lidé, které motivuje například snaha signalizovat svému okolí „sociální status“ – skrze pořizování si věcí. Pro další je motivací k práci touha mít prostředky na dosažení různých cílů či zážitků. A někoho „motivuje“ nakonec už jen splácení hypotéky. Ve hře je mnoho proměnných. Motivace přitom není tím hlavním, co pomáhá překonat vnitřní odpor k práci.

Nejprve musíme detailně prozkoumat samotný odpor. Proč se vůbec bráníme práci, i když víme, že je to jediná cesta k získání finančních prostředků, které potřebujeme?

Třecí plochy a jejich vyrušení

Často bývá odpor na začátku pouze externí, ale obtížně rozpoznatelný, takže jej nedokážete včas odhalit a zmírnit jeho dopady na vaší psychiku. Neschopností objevit a vyřešit místa, kde to drhne, se práce stává namáhavou, vyčerpávající a proto dojde k přenesení vnějšího odporu jaksi dovnitř do hlavy. Neuvědomujete-li si co přesně způsobuje vnímanou „tíhu práce“, dojde k přenesení rezistence do vašeho obrazu či modelu světa. Tento odpor je reakcí na vyčerpávající překonávání vnějších překážek. Mozek se překážkám, nebo z jeho pohledu „nadměrné zátěži“ snaží vyhýbat. Mentální řešení vyžaduje spoustu energie. Mozek energii šetří jak jen může. (Tedy není-li ve hře snaha jít po dopaminu, ale o tom napíši více později.)

Řešením odstraňování příčin odporu k práci je vytvořit každodenní celoživotní návyk v rozpoznávání míst, kde práce drhne a v okamžitém hledání řešení. Hned když rozpoznáte problém, snažíte se najít nečekané řešení, čili jak si práci ulehčit, jak problém s nadměrným třením odbourat a tím vyčistit ono tření i v mentálním modelu v hlavě.

Mnohdy to drhne kvůli špatnému plánování. Uvědomte si, že plánování a vykonávání úkolů, jsou dvě samostatné činnosti. Nejprve vždy plánujeme cestu k cíli a teprve po vytyčení jednotlivých úkolů jdeme úkoly plnit. Nevíte-li přesně co máte dělat, vzniká frustrace, dezorientace, blokování práce. Pokud zjistíte během práce, že vlastně nevíte co máte dělat, je nutné přepnout se do módu plánování a hledání cesty. Teprve po vyjasnění jdete vykonávat úkoly. Plánování je také práce, ale jiného charakteru. Nelze mísit s vykonáváním.

Problém vzniká také když tření způsobují lidé. V tom případě bývá odstranění třecích ploch poněkud zdlouhavější. Jste-li v pozici vedoucího, potom nejjednodušší je pracovníka vyhodit a najít a vyškolit místo něj někoho jiného. Jenže to bývá hodně nákladné, takže raději budete dál společně trpět. Naštěstí není nutné přistupovat hned k radikálním řešením. Stačí se zavázat k mikroskopickým každodenním změnám. Dotčený pracovník si potom ani nevšimne, že se prostředí a podmínky práce dočista během roku změnily, postupně se samovolně přizpůsobí a tření se zmírní pro obě strany na bezbolestnou úroveň. Přestane to postupně obtěžovat jeho i vás. Ale budete muset investovat čas a značné mentální úsilí do nalezení nových cest, což je samo o sobě bolestivé. Nepříjemnému se zkrátka nelze úplně vyhnout. Můžeme pocity pouze  transformovat.

Práce by měla připomínat svižnou řeku, namísto bažiny. Aby pracovní činnost byla v nerušeném proudu, musí se neustále uměle vylepšovat koryto řeky. Odstraňovat nánosy bahna (provádět každodenní úklid pracoviště), zpevňovat břehy, standardizovat, zjednodušovat, vylepšovat, investovat do vylepšování čas – i navzdory tomu, že máte pocit, jako by vás to zdržovalo od „veledůležité“ práce. Přitom nejdůležitější na práci je právě umožnění hladkého průběhu práce samotné. Vše musí mít své jasně dané místo. Každý postup by měl být neustále prověřován, zda by šel vykonat snáze, kvalitněji a může-li ještě trochu přidat té práci hodnotu.

Když odpor přetrvává

I když odstraníte všechny překážky a práce bude mít teoreticky maximální možnou průchodnost, stejně budete stále muset překonávat ten tajemný vnitřní odpor k práci.

Co s tím?

1. Naučte se co nejčastěji sledovat své pocity a zbystřete zejména ucítíte-li odpor k vykonání úkolu, čili odpor k práci.
2. Čím lépe se naučíte pocit rozpoznávat, tím větší je šance na jeho zvrácení a překonání.
3. Přirovnávejte překonávání vnitřního odporu k tréninku na maraton: Pokaždé když ucítíte, že se blížíte k hranici svých možností, jděte trochu přes tu hranici. Vždy objevíte, že můžete postoupit ještě dál, než jak jste si mysleli, resp. než jak jste to cítili. V tom je největší tajemství naučení návyku efektivně pracovat. Musíte každodenní překonávání přijmout za normální nezbytnou věc.
4. Uvědomíte si časem, že jde jen o iluzi. Žádný vnitřní odpor ve skutečnosti neexistuje. Něco vás sice blokuje, ale čím více a častěji si na to posvítíte, tím snáze to zmizí.
5. Jde jen o to vytvořit pevný návyk v onom neustálém posouvání hranic vašich možností. Přitom to ale nesmíte přepísknout. Posuny hranic by měly být sice každodenní, ale jen tak velké, abyste si nepřivodili více škody než užitku. Cit jak daleko zajít objevíte postupně jen díky mnohačetnému opakování rutiny.

 

Dopamin ve hře

Na řadu lidí působí zvýšená potřeba dopaminu. Projevuje se to zejména tak, že pracujete, pracujete, a najednou máte nutkání podívat se na nějaký web, na video, nebo třeba i na chvíli si zhrát nějakou hru. To jsou typické únikové aktivity, které vybuzují mnohem více dopaminu, než prachsprostá práce. Kdo neví, že existuje tzv. základní hladina dopaminu, má problém. Snadno a úplně zbytečně utíká od práce k zábavě. Kdyby věděl o základní hladině dopaminu a jak s tím pracovat, postupně by se naučil získávat dopamin ze samotné práce.

Máte-li závislost na přidělování dopaminu, potom vnitřní odpor k práci může být snahou získat více dopaminu. Poznáte o co přesně jde díky sledování nejen svých pocitů, ale i představ. Objevují-li se vizuální představy asociované s únikovými aktivitami, tak jde ve vašem případě o odpor dělat „nezáživné věci“. Řešením je udělat práci záživnější, zábavnější, snazší, smysluplnější.

Mnohdy i subjektivně vnímaná nízká míra ohodnocení za práci je příčinou snahy vyhnout se té práci. Jenže logicky by vyhýbání se mělo být nahrazeno rozšiřováním vašich dovedností, čili pracovních kompetencí a hledáním práce lépe hodnocené. A to se děje pouze výjimečně. Lidé raději jdou nadávat na práci, než aby zlepšili pracovní podmínky a zvýšili své šance na úspěch. Stěžovat si je nejjednodušší, byť se tím nic neřeší.

Základní hladina dopaminu je společná pro vše, co děláte. Vyplýtváte-li dopamin na zábavu, nebudete mít určitou dobu žádný na odměňování za práci. Vrátit hladinu dopaminu na potřebnou úroveň však pomáhá zvýšená fyzická aktivita, svižné procházky na čerstvém vzduchu, uvolnění myšlení a vnímání od okolního světa.

 

Přetížení podněty

Příčinou odporu pracovat může být kromě řady dalších věcí také nedostatečná soustředěnost v důsledku nemožnosti odfiltrovat vnější nebo i vnitřní podněty. Vnější vlivy lze eliminovat zlepšováním kvality pracoviště. Tak například potřebujete-li k práci nástroje, zlepšení soustředěnosti dosáhnete precizním uspořádáním pracoviště tak, aby každý nástroj měl své pevně dané místo a aby byly na pracovišti výhradně jenom nástroje přímo související s prací. Dále můžete zamezit akustickému rušení přicházejícímu z okolí (nasadíte si sluchátka a posloucháte instrumentální hudbu nebo bílý šum), nebo vizuálnímu rušení (zabarikádováním se na pracovišti). Tyto dvě metody sice nelze provést vždy, zvláště ne máte-li šéfa idiota, a tak musíte většinou improvizovat a hledat další cesty.

Každopádně čištění od nadbytečného bordelu by mělo probíhat jak externě, na pracovišti, tak zároveň i v hlavě! Tam bývá nepořádku většinou řádově více, než na pracovišti. Nedokončené projekty uzavřít. Zaarchivovat nepoužívané soubory (nebo je raději rovnou smazat). Vyházet vše co může byť jen trochu odvádět vaší pozornost stranou.

 

Únava

Další příčinou vyhýbání se práci může být únava fyzického charakteru. Jestliže vaše tělo není v dobré kondici, může odmítat pracovat.

Jak dobrou fyzickou kondici zajistit?

1. dostatečně dlouhý kvalitní spánek
2. nízkosacharidová pestrá strava bez průmyslově zpracovaných (p)otravin
3. aktivní pohyb

Vše souvisí se vším. Pokud například jíte tradiční civilizační potraviny, tzn. pečivo, cukr, brambory, rýži, slazené nápoje, apod. tak máte automaticky problém s nedostatkem energie, s chronickou únavou, alespoň určitě v případě, kdy celý den sedíte na zadku a máte nulový pohyb. Dokonce i když jíte vyjmenované sacharidové bomby, ale jste celý den pohybově vysoce aktivní, budete pociťovat únovu. Ne však v případě, kdy jíte pestrou nízkosacharidovou stravu, kdy energii získáváte převážně z tuků.

Na fyzickou stránku problému se dnes bohužel často zapomíná. Sacharidy a průmyslově znehodnocené otraviny jsou příčinou většiny civilizačních nemocí a poruch. Z velké části jsou dokonce i příčinou únavy a odporu pracovat! Nelze však očekávat, že změníte stravování a vše se nějak samo srovná. Musíte vědomě opravit a přeprogramovat i psychickou stránku, protože jinak setrvačností zůstanete dlouho stát na místě a v horším případě se vrátí i staré škodlivé stravovací návyky. Uvědomte si, že kupříkladu psychická touha po sladkém je téměř stejně silná, jako drogová závislost na heroinu. Jen málokdo se dokáže ze závislosti na cukru vymanit jako mávnutím kouzelného proutku. Chce to obrovskou kuráž.

 

Překonání snahy o okamžitou odměnu

Častou příčinou odporu pracovat (a tedy následného neúspěchu), bývá naivní snaha získat odměnu za práci hned. Chcete-li odměnu za práci hned, jděte sekat někomu trávu, řezat dříví, nebo sbírat jahody! Sice nic moc nevyděláte, ale budete mít svou vytouženou okamžitou „odměnu“!
Většina silnějších zdrojů příjmů vyžaduje dlouhodobou trpělivou práci, která bývá poměrně dlouho bez odměn a dokonce i s rizikem ztráty! Práce, která přinese eventuelně vyšší zisk, spočívá téměř vždy v oddálení odměn. Odměnu se musíte naučit vnímat v práci samotné. Místo okamžité odměny trpělivě pilujete procesy a věříte, že pečlivým přístupem jednou i nějakou odměnu získáte. Ale není to vaší hlavní motivací. Motivací je odvádět co nejefektivnější práci. Zpětnou vazbou nejsou při investování času peníze, ale spokojenost konzumentů vaší práce.

Nechcete-li se ještě do ničeho většího fyzického pouštět, můžete trénovat schopnost vydržet pracovat bez odměny například na YouTube tvorbou videí. Na YouTube trvá vždy řadu měsíců i roků, než se některé vaše nově nahrané video stane virálním a začnete z toho mít i trochu peníze. Rozhodně tam nelze tam uspět, je-li vaší motivací snaha vydělat rychle peníze. Ale uspějete, pohání-li vás například touha přinášet na svět atraktivní dokonalost. Jenže podobně to funguje i v podnikání nebo, jste-li zaměstnanec, čili v kariérním růstu. Také vás nikdo neodmění hned. Musíte dlouho, mnohdy řadu let, dřít a odvádět práci nad očekávání druhých. Teprve potom snad i přijde větší odměna.

Máte-li odpor k práci proto, že nejste za práci odměňováni, potom nejlepší co můžete udělat, je důkladně prověřovat, že pracujete na něčem opravdu smysluplném, co může někdy v budoucnu finanční odměnu v dostatečné výši přinést. Bylo by přirozeně hloupé tvrdě pracovat na nějaké hovadině, kterou by nikdo nikdy neměl důvod kupovat či různým způsobem konzumovat.

Tvořit videa na YouTube je jedním z nejlepších způsobů, jak trénovat trpělivost, dlouhodobou práci bez možnosti získat okamžitou odměnu za práci. Typicky když nahrajete na YouTube na začátku třeba deset videí, nejprve je YT nabízí přes funkci vyhledávání. Získáte v nejlepším případě kolem 500 zobrazení. Potom po několika dnech či týdnech, pokud byla míra prokliku alespoň 10 až 20%, začne YT videa nabízet ke shlédnutí i v důležitějších funkcích, jako jsou suggested a browse (home page). Takže reálnou zpětnou vazbu máte nejdříve za několik týdnů. Ale peníze ještě zdaleka žádné! Po několika týdnech teprve zjišťujete, jak kvalitně jste videa natočili a sestřihali. Je to jen prvotní zpětná vazba co se týče kvality a vhodnosti pro cílové diváky. Jestliže získáte u některých videí třeba i tisíc až dva tisíce shlédnutí, kápli jste na atraktivní oblast a můžete začít intenzivně pracovat. Když budete hodně dobří a budete produkovat alespoň jedno kvalitní video denně, můžete již během půl roku zažít virální explozi jednoho nebo i více svých videí, desítky či stovky tisíc shlédnutí.