Pro mnohé může být krajně překvapivé, že míru našeho úspěchu předurčuje dovednost práce s dlouhodobou a krátkodobou pamětí. Je zde sice řada další vlivů, například soustředěnost, motivace, emoční inteligence (schopnost pracovat s emocemi) a další, nicméně paměť je tím hlavním, protože jsou v ní uložené i vzorce výše uvedených jevů a vlastně vše – zážitky, vědomosti a dovednosti, jak vnímáme sama sebe, vzorce našeho chování, vzorce myšlení, modely světa a celý známý vesmír.
Chceme-li něčeho dosáhnout, musíme se s pamětí naučit perfektně pracovat. Je to dovednost jako každá jiná a i když by měla být pečlivě pěstována již od útlého dětství, jen výjimečně k tomu dochází. Škola předpokládá, že se dítě naučí paměť používat samo od sebe. Práce s pamětí se nevyučuje, což je velká chyba.
Studujete-li, nestačí jenom slepě hromadit znalosti. Je především nutné s informacemi aktivně pracovat, utvářet dovednosti, nacházet spojitosti a dokázat své snažení sladit se svými cíli. Fatální situace nastává, nemáte-li žádné cíle a jen tak se necháte unášet potřebami a náladami svého okolí. Je zřejmé, že je nutné ukotvit v paměti představy kam se chceme dostat a kde chceme být za x let. Z toho následně vyplývají prostředky pro dosažení cílů, tedy co se musíme naučit a jaké dovednosti je zapotřebí rozvíjet, aby šlo realitu ovlivnit do podoby, po které toužíme. A opět jde o informace, které budou uložené v naší paměti, nebo přesněji v našem paměťovém systému, který je poměrně složitý.
Na obrázku níže jsou schématicky znázorněné poslední poznatky týkající se asociativní paměti. [zdroj]
Z obrázku je zřejmé, že jde o provázaný systém. Primární AMC (associative memory cells) jsou navázané na smyslové vjemy. U člověka je nejvíce rozvinutý vizuální kortex, tedy oblast, která zpracovává a ukládá vizuální zrakové vjemy. Sluchové vjemy se ukládají do jiné oblasti paměti a stejně tak mají svou zvlášť vyhrazenou oblast i ostatní smyslové vjemy – chuťové, čichové, hmatové.
Sekundární AMC jsou navázané na vnitřní procesy, tj. zejména na emoční a kognitivní děje. V této oblasti jsou ukládány interpretace primárních i sekundárních vjemů, tzn. emočních a myšlenkových dějů.
K čemu je dobré toto vědět?
Sílu zapamatování lze ovlivnit zapojením více smyslů do procesu učení. Do každé paměti se informace ukládají nezávisle, avšak aktivace v jedné paměti funguje jako spouštěč vybavování souvisejících informací z jiné části paměti. Stačí zapojit při studiu do akce navíc třeba i jen pohyby rukou, tedy gestikulaci a dojde tím k souběžnému ukládání pohybových informací do odpovídající motorické paměti, takže si lze později díky gestikulaci některé informace lépe vybavit.
Někdo by mohl namítnout, že dnes díky Googlu není potřeba paměť tolik trénovat. Všechno přece rychle najdeme? Ano, kdyby existoval ideální internet, kde by šlo rychle najít přesné kompletní informace a navíc přehledně rozmístěné, potom by bylo možné o omezení používání paměti uvažovat. K něčemu takovému má však internet daleko a je otázkou, zda by vůbec kdy bylo možné informace rozumně použitelně uspořádat, zvláště přihlédneme-li ke skutečnosti, kdy vyhledávací algoritmy kladou důraz na chování stáda (upřednostňují emoční váhu informací před váhou racionální) a podle toho posuzují váhu stránek. Je v podstatě nemožné zajistit správnost informací. Chyby se vždy budou objevovat, ať už z nepozornosti, v důsledku nesprávné interpretace nebo dokonce záměrné s cílem manipulovat. Proto je nutné svou paměť používat více než kdy v minulosti, i když to svádí k opaku. Paměť je ale zapotřebí používat nikoliv pouze jako skladiště informací, nýbrž s informacemi dynamicky pracovat. Dynamika vyžaduje rychlost. Musíme mít možnost přistupovat k informacím velmi rychle, protože k práci s dlouhodobou pamětí se používá velmi omezená paměť krátkodobá, kde lze udržet dočasné pracovní informace jen po velmi krátkou dobu a v omezeném množství. Máte na zpracování přibližně 30 až 60 sekund a najednou udržíte maximálně kolem tří až šesti informací.
Proces vybavování a kombinování informací uložených v dlouhodobé paměti prostřednictvím paměti krátkodobé nazýváme myšlením. Myslet se nikomu nechce. Aktivní práce s pamětí je bolestivá, energeticky náročná. Pro efektivní práci s pamětí (efektivní myšlení) je zapotřebí udržovat v dobré kondici celé tělo.
Efektivní učení nelze zajistit pasivním přijímáním informací. Je nutné být v pohybu, aktivně tvořit, experimentovat, pracovat s informacemi. Dobře to objasňuje například Jim Kwik.
Náš mozek se vyvíjel stovky tisíc let v prostředí plném nebezpečí. Reagujeme především na vizuální podněty a jde nám dobře i rychlé rozpoznávání vizuálních rozdílů. Je to logické. Kdo nerozpoznal včas dobře maskovanou šelmu, nemohl již dál šířit své geny. Šelma se o to postarala. Docela nedávno se však objevila řeč a s ní slova. Slova jsme se naučili asociovat s vizuálními informacemi. Dekódovat slova je pro mozek mnohem náročnější, než dekódovat obrazové informace jako jsou lidské tváře či předměty. Obrazové informace si nejen rychle vybavujeme, ale navíc si je i velmi dlouho pamatujeme. Slova se oproti obrazům snadno popletou a pomíchají. Pamatujeme si je s obtížemi. Je nutné je asociovat k obrazům nebo k vizuálním dějům (posloupnostem obrazů). S čísly je to ještě horší. Lidé si pamatují čísla buď pomocí fotografické paměti (vidíte obraz čísla) nebo pomocí vizuálních asociací (skládáte obrázky různých předmětů tak, aby jasně asociovaly číslice a bylo možné si je snadno vybavit).
Chcete-li svou paměť využívat na maximum, začněte co nejvíce pracovat s obrazovými informacemi – namísto pouze se slovy – a párujte. Párování je způsob tvorby asociací, které umocňují vybavování. Vizuální asociace si můžete otestovat například pomocí systému pro pamatování velmi dlouhých čísel. Budete překvapeni, jak rychle si lze díky takto jednoduchému systému zapamatovat i velmi dlouhá čísla.
Motivace
Je také zapotřebí probudit v sobě chuť na nové informace. Studujete-li něco jen proto, abyste měli dobré známky nebo získali titul, je to špatná motivace. Potřebujete probudit přirozenou touhu po vědění. Jde to zařídit i navzdory skutečnosti, že současný výukový systém o něco takového naprosto nestojí. Je jen zapotřebí objevit způsoby, jak studovat mnohem rychleji a efektivněji, než většina průměrných studentů. Potom se bez problémů stihnete naučit na všechny nesmyslné zkoušky, které systém vyžaduje, a díky našetřenému času můžete bokem studovat i to, co budete v životě skutečně potřebovat. (Jednou z možností je například rychločtení, díky kterému máte možnost udělat si přibližnou představu o tom, co se potřebujete naučit.)
Pokud jste vzdělávací systém již absolvovali, potom víte, že školy na život nepřipravují. Jsou zde pouze od toho, aby byla společnost hierarchicky rozvrstvená a aby díky tomu bylo možné manipulovat a ovládat masy. Zajistit chod společnosti lze však i jinými způsoby. Dnes nejde o dovednosti a vědomosti, ale o prokazování podvolení se systému. Kdo se podvolí, získává výhody, vyšší ohodnocení, povolení k činnostem, vyšší společenský status apod. Jednou se to ale může změnit. Může dojít k transformaci, kdy výhody budou získávat především jedinci s prokazatelnými dovednostmi, kterými přináší užitek pro celou společnost. Formální vzdělání se postupem času stane podružné a v řadě oblastí je nahradí praktické vzdělávání, kdy například bude běžné celoživotní vzdělávání bez docházení do škol, prostřednictvím simulátorů s virtuální realitou (zejména se to bude týkat výuky techniky). Lidé budou několikrát za život měnit odbornou profesi. Půjde především o získávání praktických vědomostí a dovedností, které budou aktuálnější, než jak je tomu dnes.
Návaznost a organizovanost
Zapamatovávání spočívá ve vytváření spojení mezi informacemi, které již máte v hlavě uložené. Nové informace musí logickým způsobem navazovat na již přijaté informace. Aktivní práce s pamětí představuje především vytváření spojení pomocí barvitých vizuálních obrazů. Čím jsou nápaditější, tím snáze dojde k vytvoření spojení a trvalejšímu uložení. Zároveň to má vliv i na lepší vybavování.
Aby vybavování bylo rychlé a spolehlivé, musí být informace dobře organizované, uspořádané snadno zapamatovatelným způsobem. Tvoříte informační jádra a nabalujete na ně hierarchicky relevantní témata a z nich rozvětvujete na další související informace. Přitom vždy párujete slova s vizuálními obrazy. Formujete přehledný model světa. Vybavování následně probíhá nejsnáze směrem od informačních jader. S takto vytvořenými přehlednými modely pracujete dlouhodobě a vracíte se k nim i při tvorbě nových jader; přemosťujete související oblasti a tím ještě více upevňujete paměťový model světa.
Paměťové paláce
Jde o velmi populární techniku, při které zavěšujete informace (vizuální představy) do místností nějakého domu, který máte dobře namapovaný v hlavě. Může to být i dům, ve kterém bydlíte, nicméně pro dokonalé využití techniky paměťových paláců doporučuji tvořit domy na míru pomocí software (např. Homestyler) a sice podle potřeby. Chcete-li si informace vybavit, procházíte v představách dům a vnímáte vizuální obrazy zavěšené během studia. Funguje to perfektně pro strukturování celého studovaného oboru, od názvů předmětů, přes jednotlivé oblasti, učebnice, skripta, kapitoly, podkapitoly. Informační jádra takto rychle a kvalitně zavěsíte do své paměti a kdykoliv si je můžete vybavit a s nimi i navazující informace.
Do jednotlivých místností si připravte 5 nebo 10 předmětů. Na tyto předměty budete zavěšovat studovaná informační jádra. Samotné zavěšování je zapotřebí dobře natrénovat, protože to již probíhá pouze ve vaší představivosti. Nejsnáze zapamatovatelné jsou důmyslně přehnané představy/asociace.
Nemáte-li chuť nebo čas vytvářet si paměťové paláce podle potřeby, můžete informační jádra zavěšovat i do ulic vašeho města. Procházky jsou důležitou součástí relaxace mozku a těla. Využijte je k tvorbě velmi rozsáhlých paměťových modelů. Následně stačí vrátit se v představách na začátek cesty, přejít do míst, kde jste prováděli zavěšování (mapování) informací a vše se začne poměrně snadno vybavovat. Vědomosti se díky tomu vynořují i po delší době. (Paměťové techniky trochu víc do hloubky rozebírám v již odkazovaném článku.)
Inteligence – IQ
Inteligence je schopnost pracovat efektivně s krátkodobou a dlouhodobou pamětí ve smyslu logického porovnávání, manipulace s informacemi (kombinování, přesouvání, apod.), různorodé nahlížení na informace netradičními způsoby, nalézání vzorců, podobností, odlišností, symetrie, inverze, posloupností, opakování, provázaností … . Je to tedy také dovednost učit se. (Inteligentní lidé se snaží neopakovat chyby – učí se z chyb.)
Vyšší inteligence sice znamená, že je ve hře rozsáhlejší síť neuronů, ale především jde o efektivnější a rozmanitější manipulaci s paměťovými bloky a s informacemi obecně. Předpokladem vysoké inteligence je schopnost mozku pracovat aktivně s řadou vzorců myšlení, které jsou dobře přístupné v dlouhodobé paměti (vědomě i nevědomě).
Budete-li sebe nebo druhé trénovat s cílem zvýšit inteligenci a zaměříte se cíleně na podstatu myšlení, např. promýšlení z mnoha úhlů, kombinování, hledání logických kombinací, vzorců, podobností, rozdílností atd., potom inteligenci vytrénujete! V podstatě bude vaše inteligence uložena v dlouhodobé paměti v podobě mnoha vzorců, které, budou-li trénované a tedy přístupné, vám umožní zvládat řešit nejen roztodivné IQ testy, ale i rozmanité zapeklité problémy v životě.
Psychologové tvrdí, že inteligence se vyvíjí jen do osmnáctého roku života. Osobně tomu naprosto nevěřím. Statisticky tento závěr sice odpovídá výzkumům, ale statistika nezohledňuje jednotlivce, kteří se odmítají podvolit dogmatům a svou inteligenci záměrně navyšují tréninkem. (Nastudujte si něco o neuroplaticitě. Kvalitní literatura je dostupná pouze v angličtině.)
Přirozeně, že na trénink inteligence si jen málokdo udělá čas, když všichni tvrdí, že IQ nelze od jistého věku navyšovat. Pravda je taková, že IQ můžete poměrně snadno navyšovat. Více se dozvíte v článku Jak zvýšit průměrné IQ na 120 i více.
Získávání praktických dovedností
Teorii lze pomocí paměťových technik namapovat mnohokrát rychleji a účinněji, než zažitým biflováním. Ušetřený čas byste měli využít k získávání praktických dovedností. Dovednosti jsou často opakované jednoduché i složité činnosti, které se ukládají ve zvláštní oblasti našeho mozku nazývané bazální ganglia. Máte tam uložené veškeré návyky, manuální a pohybové dovednosti obecně, vytrénované činnosti, podvědomé ovládání software, psaní, kreslení, řízení auta, atd. Do této paměťové oblasti se dovednosti ukládají obtížněji, ale obrovskou výhodou je, že když už se tam uloží, aktivují se při běžné denní rutině zcela automaticky, podvědomě, bez nutnosti nějak výrazněji se soustředit. Typické je například řízení automobilu. Můžete při tom komunikovat se spolujezdci a vše funguje téměř samo – řazení, rozpoznávání značek, brždění, zrychlování, … Pro mozek jsou automaticky vykovávané činnosti energeticky výhodnější, než když je zapotřebí zapojit do akce obvody mající na starost myšlení.
Další zdroje informací
https://bokcenter.harvard.edu/how-memory-works