Myšlenka nepodmíněného příjmu, nebo také lidově „vrtulníkové peníze“, se těší stále většímu zájmu a k mému překvapení přitahuje nejen socialisty a komunisty; dokonce i ekonomové se dělí na dva odlišné myšlenkové proudy, kdy jedni tvrdí, že by to mohlo být pro společnost přínosné a druzí v tom vidí jen další nesmyslný pokus o přepsání fyzikálních zákonů vírou. Rozdělení na dva myšlenkové směry u ekonomů překvapivé není, uvědomíme-li si, že ekonomie zatím pevné základy nemá a je to stále jen takový ehm, moderní kult, který těžko získává oporu v datech (zejména co se týče prognóz).
Děkan Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci Aleš Kocourek vidí v nepodmíněném příjmu přínos například takovýto: „Snížil by počet odpracovaných hodin, díky čemuž by rodiče mohli více času věnovat výchově a péči o děti, zatímco mladiství zase vzdělávání, které by mělo pozitivní dopady jak na kvalitu jejich života, tak na dosaženou kvalifikaci a produktivitu práce.“
Kdybych nebyl abstinent, asi bych se tím také nechal zviklat, ale ve střízlivém stavu se obávám, že v praxi by vše bylo úplně jinak. Jedna věc je idea, druhá realita. Rodiče se na děti vyprdnou, radši místo aby se věnovali ve větší míře dětem budou brouzdat víc po internetu a víc si honit ego na Facebooku, Instagramu či jiné dementní síti. A mladým je vzdělávání ukradené. Ze všeho nejvíc se těší až vypadnou ze školy a začnou dostávat spousty peněz bez práce (nejběžnější představa sněhových vloček o práci). Vzdělávat se nikdo nechce, tím spíš, když vám po letech dojde, že skutečné vzdělání lze získat jen aktivním samostudiem, přičemž stojí mnoho času a námahy najít kvalitní učebnice a tutoriály!
A rozpočet domácnosti by se tím příliš nenavýšil, protože každý typ rozhazování peněz z vrtulníku zvyšuje nevyhnutelně ceny, tzn. prohlubuje inflaci.
Podle děkana Kocourka prý také „Nepodmíněný příjem podporuje podnikavost, kreativitu, inovace, dává lidem odvahu pouštět se do nových projektů a uskutečnit i podnikatelské záměry s nižší očekávanou výnosností.“
Hlava mi to nebere. Proč jsem zásadně proti vzletné socialistické myšlence nepodmíněného příjmu? Ono je totiž zapotřebí nejprve pochopit, co přesně jsou peníze, proč je používáme, jak vznikají a zanikají, a hlavně co se následně děje s cenami zboží a služeb, když se začnou peníze volně rozhazovat z vrtulníku. Lidé, kteří lobují za nepodmíněný příjem věří, že peníze jsou ta čísla na účtech nebo ty bankovky. Ve skutečnosti jde ale jen o zástupné symboly transakcí, tedy směn či výměn materiálních statků nebo práce. Bankovní účty obsahují ve své podstatě pouhé záznamy účetních transakcí „Má dáti, dal.“. Směna penězi vychází z reciprocity. Reciprocita je v případě transakcí uskutečňovaných prostřednictvím peněz navíc zatížena úroky. Avšak i transakce, které nejsou zatížené úroky, jsou často zatížené transakčním biasem, kdy jedna strana vnímá hodnotu mnohem výše, než strana druhá.
Peníze vznikají tak, že bankéř vykouzlí zájemcům o zaprodání duše dluh a ti následně musí řadu let sloužit druhým, aby se dluh (s úroky) smáznul. Peníze (ať už digitální nebo papírové) jsou „účtenkami“ směny služeb a zboží. Jestliže komukoliv přidělíte kredit, resp. „právo na transakce“, aniž by za to čímkoliv fyzicky nebo duševně přispěl, nebo alespoň byl zavázán v budoucnu přispět (a vytvořil tím protiváhu přidělenému kreditu), musí někdo jiný (nebo něco jiného) pracovat za obdarovaného. Je to dáno fyzikální podstatou směny. Ale proč by sakra měl někdo jiný pracovat za vás??! Pochopím, je-li člověk těžce retardovaný nebo zkrátka s nějakým nepřekonatelným hendikepem a nemůže se ani naučit pracovat. Jenže toto není cílová skupina. Chtějí peníze v konečné fázi rozhazovat volně a všem!
Krizi dutých hlav zažíváme na mnoha frontách. Ti, kteří volají po nepodmíněném příjmu, zpravidla argumentují tím, že chtějí zajistit příjmy slabším jedincům v době, kdy bude vše zautomatizované a budou například i nákladní automobily plně autonomní. Asi opravdu není jednoduché zaučit tisíce bývalých řidičů nové práci, ale raději bych uvolnil peníze na výzkum jak probouzet v lidech motivaci pro seberozvoj, nebo alespoň na rozmanitá školení pro osoby bez dovedností, než na volné rozhazování peněz z vrtulníku.
Máme se děsit prudkého úbytku pracovních míst? Aktuálně probíhající informační revoluce způsobuje zatím pravý opak. Je nedostatek pracovníků jaký už dlouho nepamatuji! Mám dokonce obavy, že brzy nebude možné získat už vůbec žádné zaměstnance. Schopnější pracovníky požerou velké firmy, neschopné státní aparát a zbytek ochotných alespoň trochu pracovat budete muset roky pro danou práci trénovat, než začnou být produktivní (mezitím utečou do velkých firem).
Dokonce i obavy co s nezaměstnanými řidiči jsou dnes liché, neboť jsme svědky již v roce 2021 extrémního nedostatku řidičů ve Velké Británii, kdy dochází k výpadkům dodávek pohonných hmot a zboží v maloobchodu v důsledku chybějících cca 100 tisíc řidičů – viz článek Až 90% britských čerpacích stanic nemá pohonné hmoty. Čím dříve dojde k náhradě řidičů náklaďáků autonomními systémy, tím lépe. Stačí si uvědomit, kolik těžkých nehod způsobují.
Na druhou stranu je třeba připustit, že nevíme jak daleko je možné v automatizaci zajít. Ale i kdyby bylo nahrazeno umělou inteligencí 90% pracovních míst, pořád bude prostor pro ryze tvůrčí činnosti. Rozhodně bych nezkoušel uchlácholit lenochy fiktivními jistotami typu peníze zdarma. Místo toho je zapotřebí se připravit na budoucnost intenzivní prací na sobě. Během deseti, dvaceti či třiceti let sice budou i složitější rutinní typy práce mizet pod rukama (třeba i právníkům, lékařům atd.), ale zároveň se budou objevovat nové a nové kreaivní příležitosti.
Snahy brát bohatým a dávat chudým se vždy vymstily a sice především chudým, kteří požadovali peníze za nic. Problém bohatých spočívá v jejich psychopatické snaze hromadit majetek a v nezájmu o rozkvět společnosti. Dobře jim dělá jen když naskakují čísla na účtech, nebo když mají víc a víc nemovitostí. Vidím to kolem sebe. Bohatí chtějí být ještě bohatší. Mají na sklonku života desítky a stovky milionů, ale jediné co je zajímá je mít ještě víc peněz a nemovitostí. Nemají žádné nápady jak zanechat po sobě sebemenší odkaz. Ne, na smrtelné posteli budou kontrolovat stav konta. To jediné je zajímá.
Řešením „Krize dutých hlav“ je začít ve školách vést děti k přemýšlení, k tréninku emoční inteligence, omezit biflování, probouzet motivaci k řešení problémů, nechat mladé zkoušet rozmanité věci a hlavně je vést k celoživotnímu sebevzdělávání. Je jasné, že bude pro stávající protektorátníky a spřádače osnov nesmírně těžké vzdát se velkého množství zbytečné, pro život nepřínosné látky, kterou by chtěli stůj co stůj nechat nalévat dále do hlav, jenže tato změna – ve prospěch myšlení – začíná již být otázkou přežití. Potom se snad už lidé nebudou snažit prosadit nápady typu nepodmíněný příjem (UBI – universal basic income). Namísto zpohodlňování lidstva je zapotřebí zasazovat se o pravý opak, o pohyb a rozproudění myšlení, inovací a komunikace. UBI nikomu nepomůže (tedy vyjma politiků, kteří se tento nesmysl snaží protlačit) a jen by prohloubil tupost stáda, pohodlnost a lenost, které v poslední době přímo pryští ze všech stran.
Ale možná by šlo zvážit vyplácení dočasného příjmu podmíněného vykazováním buď přípravných prací na startup, nebo absolvováním různých vzdělávacích zkoušek. Moc nadějí na úspěch ale nedávám ani této alternativě. Stačí, když si vzpomenete jak to dopadá s dotacemi. Typickým odstrašujícím příkladem bylo Řecko, kde dostávali dotace za výsadbu olivovníků. Olivovníky potom zlikvidovali a zažádali si opět o dotace, aby je mohli výhodně znova výsázet a tak pořád dokola.
Kdybyste se chtěli dopředu porozhlédnout po nějakém přivýdělku, doporučuji nastudovat si mou knihu 50 způsobů jak si přivydělat. Investice do této knihy se vám určitě vyplatí, máte-li dobrou sebedisciplínu.