O motivaci by se dalo zjednodušeně prohlásit, že je to jakýsi manažer, který určuje co budete dělat, kdy to budete dělat, jak aktivně se zapojíte (kolik času, intenzity, energie do toho vložíte), jak vysoké riziko podstoupíte. Jenže jak motivaci nastartovat? Jak zajistit, že se vůbec přimějete cokoliv potřebného udělat?!
Největší past motivace spočívá v čekání s akcí na motivaci, až se sama nějak dostaví. Očekáváme, že se přimějeme k činnosti, až se objeví motivace. To je však naivní čekání na zázrak, který se přirozeně ne a ne dostavit.
Funguje to totiž docela naopak! Motivace se začne objevovat, až když začneme něco dělat.
Tento princip je natvrdo zadrátovaný v našem mozku. Když lidé v paleolitu hledali potravu, přiměl je k prvnímu kroku sice hlad, ale následně k dalšímu a dalšímu kroku když objevili něco dobrého. Bylo-li to chutné, bohaté na energii, došlo k vypuštění dopaminu, což má za následek zvýšení motivace ve vyhledávání stejného druhu potravy.
Avšak když snědli něco špatného, dopamin se nevyloučil a motivace hledat stejný typ potravy se nedostavila.
Nejprve byla vždy akce, a motivace dopaminem následovala až jako reakce, jako potvrzení správné volby.
Motivace – význam slova
Motivace bude vždy spočívat v uvádění do pohybu, pohybování se, čili latinsky movere. Uvést se do pohybu, přimět se k akci, je první krok, chcete-li získat motivaci. Jak toho dosáhnout je otázka budování návyků. Prvním krokem je soustředit se na budování kvalitních návyků. Návyky nás poté přimějí k dalšímu pohybu automaticky.
Silou vůle nelze ničeho většího dosáhnout. Vůle však stačí na iniciaci, na provedení malého kroku vpřed, který vede následně díky návykům k další a další akci. Dostanete se do pohybu a vůlí se pouze lehce postrkujete, když nejsou návyky ještě pevné a hluboké. Pouze návyky přináší do života pozitivní změny. (A zlozvyky změny negativní.)
Proč se nelze motivovat
Nejste-li motivovaní, zpravidla se snažíte změnit nejprve emoce, tj. navnadit se, „motivovat se“. Jenže to nefunguje a ani nemůže – právě z výše popsaného principu odměňování dopaminovou motivací až za správnou akci, až za pohyb vedoucí k pozitivním změnám. Snaha změnit své pocity na pozitivní motivaci naopak způsobuje ještě větší demotivaci a frustraci.
Vysoce motivovaní lidé mají naučené specifické návyky, kdy zpravidla nejprve uvedou své tělo (nebo myšlení) do pohybu a následně se díky činnosti za nějakou dobu dostaví motivace. Činnost však musí být smysluplná, tj. přínosná. Potom se dopamin uvolní. Nelze očekávat dostavení motivace děláte-li něco, co nemá pro vás žádný přínos (a pozor na levný dopamin!!, viz níže).
Podobně nelze očekávat motivaci, když se sabotujete zpochybňováním toho co děláte, nebo když se snažíte vyřešit nějaký větší problém přeskočením jednotlivých kroků nutných k vyřešení. Tím pouze utvrzujete svou demotivaci, protože zkrátka řešení obtížnějších úkolů nelze většinou urychlit, energie se do toho musí vložit. Dopamin se přitom musí uvolňovat v menším množství v průběhu dosahování cíle a nikoliv očekávat uvolnění dopaminu teprve až cíle dosáhnete. Motivace se dostavuje když nedáváme na první místo cíl, ale činnost, která vede k cíli.
Motivace (a tedy dopamin) se může objevit, až když se uvedete do pohybu.
Myšlení je zapotřebí vyléčit od negativního pochybovačného sebeshazování a nahradit je myšlením povzbudivým, které umožňuje přijímat drobné dopaminové odměny v průběhu samotné činnosti. Jak se odměňujeme průběžně za plnění předsevzetých úkolů, má výrazný vliv na dlouhodobé udržení dostatečně vysoké úrovně motivace.
Cyklus dopaminové odměny by měl být očištěn od externích berliček, protože potom přestáváme mít uspokojení z činnosti samotné, což vede ke snižování motivace.
Akce vede k získání odměny a to vede ke zvýšení motivace. Naopak to nefunguje. (Motivace nevede k odměnám a odměny nevedou k akci.)
Pokaždé, když se přimějete k akci, odměňte se slovně, např. „Jde mi to!“, „Nikdo mě nezastaví!“, „Jsem jako střela!“, „Dobrá práce!“.
Nedaří-li se přimět k akci na větších úkolech, je lépe tyto úkoly rozbít na jednotlivé elementární kroky, které už v sobě nemají tak velkou nejistotu, neskrývají nejasné postupy. Mozek se nejistotě silně brání. Čím lépe si můžete představit cestu vedoucí k řešení, tím snáze mozek přimějete k efektivní činnosti.
Nebo když sice máte rozfázované jednotlivé kroky, ale jde o věci nepříjemné třeba kvůli stereotypní povaze dané práce (např. máte za úkol rozvést po zahradě 5 tun zeminy, nebo vytřít všechny podlahy), tak je prostřídejte s něčím, co tak nudné není. Můžete půl hodiny vytírat podlahu, půl hodiny studovat zábavný výukový program na YouTube, potom zase půl hodiny dělat tu otravou činnost.
Zdravé tělo jako hlavní předpoklad pro vyšší motivaci
Největší problém bývá v nedostatku energie již na úrovni těla. Lidé mají často poruchu metabolismu a vůbec si to neuvědomují! Vaše buněčné mikroelektrárničky zvané mitochondrie nefungují jak by měly, nebo jak fungovaly v ranném mládí, takže se nedokážete ani rozhýbat k akci, či pracovat po delší časový úsek … a motivace se nedostavuje.
Civilizační nemoci jako je inzulínová rezistence, jsou nenápadné. Má je dnes přitom téměř každý. Drasticky snižují naší výkonnost. Výkonnost se vám snižuje zcela nenápadně po řadu let v důsledku chybné životosprávy.
Řešením je přejít na jiný zdroj energie. Divíte se o čem to tady píši? Jak jako přejít na jiný zdroj energie!? Jediný možný zdroj energie je přece cukr, ne?! Z čeho jiného by mělo tělo brát energii?? … Pravda je taková, a mám to vyzkoušeno i na sobě, že lze tělo napájet i jen výhradně z tuků. Jde o zdroj energie efektivnější, čistší, kontinuální, kdy nehrozí civilizační nemoci způsobené inzulínovou rezistencí. Přejdete-li z glukózy na ketony, bude citelně snazší přimět se k akci, a následně získávat snáze dopamin, a tím i motivaci k další a další smysluplné akci.
Důvody, proč se chceme každý den pohnout, jsou rozmanité – od nutnosti vydělat na jídlo, šaty a bydlení, přes potřebu ochránit a podporovat rodinu, až po vzletné společenské cíle na úrovni rozvoje humanity či dosahování duchovních hodnot (každý si pod tím představí něco jiného). Do toho všeho se nám neustále plete pod nohy potřeba šlehnout si rozmanitá potěšení, která na nás umně nastražují marketéři, například dát si zmrzlinu, koupit nějakou nepotřebnou atraktivní věc, zahrát si hru, dát si pivo nebo nějaký populární slazený nápoj, apod.
Motivace pravá a motivace falešná
Motivaci vnitřní (pravou) objevíte, budete-li si v klidu pokládat otázky typu „Čeho chci v životě dosáhnout a proč?“, „Co mi dodává energii do života?“, „Co vnímám jako opravdu hodnotné?“.
Motivace externí (falešná) se na vás valí ze všech stran v podobě promyšleného marketingu, jehož cílem je dostat z vás peníze, tedy ukořistit vaší energii.
Jak ukotvit motivaci
Chcete-li prohloubit a tím ukotvit vaší motivaci, zapisujte si čeho jste dosáhli. Zapisujte si i drobné kroky, drobné úspěchy! V okamžicích, kdy se vkrádají pochybnosti prolistujte své úspěchy (zejména když je vaše mysl infikována negativisty, či bahnem z médií a sociálních sítí).
Díky zapisování si můžete snadno připomínat co je reálné, co má pro vás skutečnou cenu a potom se díky tomu vracet na cestu, která vám přináší největší uspokojení ze života.
Nebezpečí levného dopaminu
Levný dopamin je například bezcílné brouzdání po internetu, všemožné mazlení s mobilem, skrolování na sociálních sítích (Instagram, Facebook, apod.), hraní počítačových her, časté návštěvy ledničky, pití alkoholu, cigarety, atd. Získávání odměn v podobě levného dopaminu za uvedené činnosti je podvádění sama sebe. Vyhýbejte se levnému dopaminu za každou cenu!
Snadno dostupný levný dopamin ničí základní úroveň dopaminu, takže je potom těžší získávat dopamin za řešení každodenních potřebných úkolů, protože ty generují vždy nižší odměnu, než cukr, hry, alkohol, sociální sítě. Levný dopamin ničí dopaminové receptory. Jejich obnovení je nutné k zajištění získávání dopaminu za plnění obtížnějších důležitějších úkolů. K tomu slouží dopaminová detoxikace (což je vlastně dopaminový půst – čili vyhýbání se levnému dopaminu).
Je velký rozdíl mezi zažíváním potěšení a zažíváním štěstí.
Potěšení z užití levného dopaminu, lze bez ohledu na zdroj považovat za zneužívání našeho vnitřního motivačního systému. Je to jako vzít si tvrdou drogu a vnímat to coby správnou věc, která jakože přináší do života uspokojení a radost. Jenže falešná odměna za nic, není odměna, ale zadělávka na utrpení.
Falešné odměňování levným dopaminem je potřeba zneutralizovat. Jedině tak je možné nastartovat naplno váš motivační systém a zažívat díky tomu pocity opravdového štěstí, v činnosti samotné, a nikoliv pouze prchavé okamžiky levného potěšení.