Maslowova pyramida potřeb
Proč se jen málokdo chová podle Maslowova modelu potřeb? Neměla by takto rozšířená představa o potřebách a motivaci pasovat na většinu populace a být alespoň trochu univerzální?
O uspořádání lidských potřeb si kdysi vytvořil představu americký psycholog Maslow. Podle jeho teorie byly potřeby uspokojovány od nejnutnějších fyziologických, postupně směrem nahoru až k potřebě seberealizace či sebetranscendence. Potřeby uspořádal do tvaru pyramidy, protože se domníval, že takto vypadá jejich provázanost – věřil, že jedna stojí na druhé a k projevení „vyšších“ potřeb musí být uspokojeny potřeby „nižší“.
Jednou ze zvláštností Maslowova modelu je absence teritoriální potřeby. Nevšiml jsem si, že by se o této naprosto zásadní potřebě zmínil. Přitom každý tuto potřebu má – souvisí například s nutností mít kde spát. Řekněme, že jde o potřebu, která spadá do více stupňů pyramidy a nebylo proto snadné ji přímo někam zařadit.
S prvním stupněm nelze než souhlasit. Nejsilnější motivací je hluboce zakódovaná potřeba přežití a ta nutně závisí na přežití fyzické schránky. Dýchání a krevní oběh jsou provázané a v hierarchii potřeb jde o potřeby nejzákladnější, nejdůležitější a zcela neodvratné, alespoň má-li být zachován váš život. (Stačí se zamyslet nad tím, jak dlouho vydržíte bez dýchání.) Je možné uplatnit tuto informaci v praxi v roli manažera? Lze regulovat chování škrcením potřeb? Možná se o to občas někdo pokusí fyzickým přiškrcením podřízeného pracovníka (nebo naopak pracovník přiškrcením nadřízené osoby). V praxi však nelze očekávat zvýšení efektivity práce ani „škrcením“ dalších základních potřeb jako je žízeň, hlad, tělesná teplota, vylučování, odpočinek (zejména spánek). Ze základních potřeb lze „přiškrtit“ snad jen sex, protože tato potřeba, byť je velmi silná, by podmínky na pracovišti poněkud zkomplikovala. Ovlivňovat základní patro domnělé pyramidy však lze skrze sociální interakce anebo i přímo a sice co nejlepším uspokojením (namísto škrcení).
Proč osídlovat vesmír, když je na Zemi tolik prostoru?
Proč je mnohem levnější expandovat do vesmíru, než například do pouští na Zemi?
Podle Maslowova jsou další potřeby aktivovány až po dostatečném zabezpečení potřeb základních. Je poměrně pravděpodobné, že se u vás bude například jen těžko aktivovat potřeba emočního zážitku z umění, když nebudete mít kde bydlet a co jíst. Avšak není jisté, zda se ta potřeba vůbec objeví, uspokojíte-li všechny základní potřeby a už vůbec není jisté, v jakém pořadí se „vyšší“ potřeby objeví. Pyramida s největší pravděpodobností není žádnou pyramidou, ale jenom nepravidelným shlukem či obrazem našich interakcí s vnějším i vnitřním světem. Něco má vyšší prioritu něco menší, ale u každého člověka je to trochu jinak. Škatulkování u lidí je velmi problematické.
Maslow ve své době nemohl vědět, jak zásadní roli hrají v našem životě neurostimulanty a hormony. Nemohl vědět, že nás ze všeho nejvíc ovlivňují dopamin, serotonin, oxytocin, adrenalin. Jak zařadit do jeho modelu tyto elementy? Těžko. Maslowova pyramida je pouhý abstrakt.
Motivované chování má směřovat k dosahování výhod či příjemného a vyhýbání se nepříjemnému. Pocit hladu je po několika dnech jednoznačně nepříjemný. Přitom je zřejmé, že půsty jsou pro tělo extrémně přínosné a důležité. Biologicky užitečné chování je ihned odměňováno uvolňováním nepatrného množství drogy. Jenže i vyloženě škodlivé chování je odměňováno uvolněním dopaminu. Kupříkladu vás tělo nutí jíst cukr. Tělo odměňuje jak za chování prospěšné, tak i za vyloženě škodlivé. Najíte se a je vám díky podráždnění vhodných nervových center dobře. Někteří lidé ale nevědí kdy s jedením přestat, protože mají závislost na cukru. Nebo máte nechráněný sex a je to příjemné – naštěstí při tom není vždy uspokojena i původní – reprodukční potřeba. Napijete se alkoholu a cítíte uvolnění. A opět – někteří lidé neví jak (nebo nemohou) s pitím alkoholu přestat. Není vám na tom všem něco alespoň trochu podezřelé? Článek pokračuje na další straně …
Tyto informace vyhledávám z důvodu své profese. Učím žáky Výchovu ke zdraví a dnes se budeme zabývat lidskými potřebami.
Děkuji za zodpovězení mého dotazu. Pomáháte mi pochopit potřeby čtenářů tohoto blogu. Uvítal bych reakce i dalších čtenářů na můj dotaz (otázku jsem položil na třetí straně), ale uvědomuji si, jak je těžké udělat si čas byť jenom na tak jednoduchou věc, jako napsat co přesně hledám, nebo proč. Všichni věří, že to něco nakonec někde naleznou, takže není čas ani žádná potřeba se byť jen zmínit. Objevíme to určitě na další, nebo další, nebo na další a další stránce. Alespoň to je můj případ. Téměř nikdy to co hledám nikde nenajdu. Podle mě za to může Google. 🙂
Dobrý den,
tento článek mne zaujal pro jiný úhel pohledu a v podstatě je to to co hledám. Jiný úhel pohledu na motivaci v tomto případě trefně řečeno stimulaci.
Snažím se o stimulaci lidí, se kterými mne pojí pracovní prostředí a ekonomické cíle.
Bez toho abych je zaujala se mi nepodaří cílových hodnot dosáhnout a bude to mít přímý vliv na mou profesní budoucnost. Avšak není nijak jednoduché vymýšlet stále nové a nové způsoby jak předat a vysvětlit myšlenku.
Najít důvod proč se neustále snažit dosahovat lepších a lepších výsledků když vždy chybí hmatatelný výsledek a vyvolání soutěživosti je setřeno absencí odměny spojené s případným vítězstvím.
Tito mí kolegové až na pár výjimek nemají svůj vlastní „hnací motor“,nemají potřebu seberealizace a přesto s nimi chci dosáhnout cíle.
Pokud by Vás napadlo něco zajímavého k výše uvedenému, prosím o koment. případně radu.
Děkuji za Váš článek 🙂
Pokud vaši kolegové neví kdy jsou úspěšní a nedostanou v tu chvíli pozitivní zpětnou vazbu, tak neví jak mohou úspěch opakovat. Ti, co nemají vlastní „hnací motor“, jak jste psala, ho zcela jistě mají, ale vaše stimuly jej zatím nenašly. Často je potřeba kolegy „zatáhnout“ do Vaší hlavy, aby pochopili to, co motivuje vás a proto vy stimulujete je. Jinak se tomu říká společná vize týmu, pokud se s ní členové týmu neztotožní, pak nemají nadšení ke splnění cíle…
Starám se o své 2 děti, náš společný život (tedy i naplnění či nenaplnění mých a také jejich potřeb, a následky, které to má) mě vede ke snaze všemu lépe porozumět, sobě i jim, abychom lépe „fungovali“, byli vespolek a jako jedinci spokojenější a šťastnější. Je to cesta, cesta hledání vyváženosti a harmonie 🙂
Mám prohlemy s naplňováním potřeb a hledám cestu z téhle krize. Chci zjistit co skutečně potřebuji a co jsou závislosti které mě omezují.
Myslím si že sociální sítě fungují pro reálnou komunikaci stejně tak jako porno nás dokáže oblbnout a „nepoznáme ho od reality“ resp ho bereme za soufast realitky akorád není tolik vjemů (pachy, hmat atd.) A je tam nějaký další prostředník v podobě obrazovky..
Až budou sexboti tak je až tolik nerozezname od lidí. Jako příklad je dobrý film ex machina.
No já si myslím že až na ty základní potřeby jako jídlo, pití, spánek a vylučování. Dost závisí na to kam nás tlačí společnost a nějaké podněty z vnější. Jako co by člověk měl dělat a jak se chovat. A tím jsou nastavené nějaké ty potřeby jako něčeho dosáhnout, být přijímán, mít rodinu stabilní práci atd.. A co se týká třeba sexu tak je to u lidí dost individuální i když dneska je toho plný internet a člověk nemusí zůstat jen u toho dnes už je třeba v Praze spousta takových salonů kam třeba zajít, ale jak říkám je to hodně individuální a dnešní doba je hodně zvláštní co se týká potřeb člověka.