Ať už jste zaměstnanec, živnostník anebo podnikatel, míra vašeho úspěchu je z velké části předurčena schopností pracovat s informacemi. Každá firma je tvořena hierarchicky a logicky propojenými celky, které vycházejí z funkčních rolí, z interakcí s okolím. Jak formovat a propojovat jednotlivé role ve firmě, aby vše fungovalo?
Na školách se o tom jak založit a vést podnik kromě různých zajímavostí a nezajímavostí dozvídáme všelijaké akademické popisy. V nejhorším možném případě vám nakýblují do hlavy představu, že vytvořit podnik znamená založit s.r.o. nebo a.s. Jdete a založíte s.r.o. … a máte „velký kulový“.
Dříve byl v diskusních fórech jako nejčastější názor proč nelze podnikat uveden názor, že k založení firmy je nutné mít 200 tisíc. Ano, abyste měli hezky působící název s přídavkem s.r.o. (spol. ručením omezeným), případně pokud jste se chtěli na oko zbavit vlastní zodpovědnosti, potom skutečně bylo nutné složit na firemním účtě 200 tisíc (dnes 1 Kč). Jenže i když provedete všechny úkony spojené s vytvořením „eseróóó“, nemáte ještě dohromady vůbec nic. Zakládat společnost po formální právní stránce, je něco zcela jiného, než skutečné budování společnosti – budování organizace s funkčními orgány. Představa, že jako jednatel jste zbaven finanční zodpovědnosti a přijdete v nejhorším případě jen o peníze náležející dané s.r.o., je také zcela mylná. Zodpovědnost po právní stránce sice leží na firmě, ale když soud peníze nevymlátí z firmy, podá si jednatele! (Kdo nevěří, nechť si přečte článek o odpovědnosti jednatele.) Zakládat s.r.o. se vyplatí v podstatě jen pokud musíte nutně podnikat ještě s někým dalším, tzn. nemáte dost prostředků a nikdo vám nic nechce půjčit, takže se spolčíte s někým, kdo peníze má a dělíte se o zisk.
Začít utvářet funkční organizaci můžete i bez zaměstnanců, bez kapitálu a bez nesmyslů typu zakládání s.r.o. nebo a.s. V mnoha případech bohatě stačí živnostenský list. Až teprve když po právní stránce nelze začít podnikat jenom na ŽL, teprve potom založíte společnost.
Tvořit firemní organizaci můžete začít hned po přečtení mého článku, protože jde čistě o koncepční modelování, na základě kterého se následně rozhodujete v praxi.
Podnikat by teoreticky mohl každý, kdo si dokáže uvědomit, co přesně podnikání představuje (tzn. kdo se dokáže zbavit falešných představ o podnikání), k čemu doopravdy slouží, jaké má cíle a hlavně dokáže-li se ten člověk plně sžít s hlavní myšlenkou podnikání: „Sloužit druhým a být za to odměňován.“ Chybí-li vám dovednosti potřebné k rozvíjení úspěšného podnikání, můžete tyto dovednosti začít získávat právě díky práci na své firmě.
Role existují i bez zaměstnanců
I když nemáte ještě žádného zaměstnance, vědomě či nevědomě vstupujete do rolí řady zaměstnanců. Můžete začít tvořit organizační strukturu i většího podniku, včetně názvů oddělení, názvů funkcí a schématického propojení jednotlivých oddělení. Do funcí (obchodní zástupce, projektový manažer, programátor, výtvarník, designer, finanční ředitel, síťař, provozní ředitel, …) budete vstupovat zatím jen vy.
Je to pravděpodobně jediná cesta od chaosu k řádu a organizovanosti. Když vás někdo uvidí, jak si kreslíte organizační schéma vašeho velkého podniku, bude se vám nejspíš vysmívat nebo vás mít za blázna. Takové osoby zcela ignorujte. Většinou jsou to lidé, kteří nikdy nepodnikali a tedy nechápou podnikání. Spojujte se jen s těmi, kteří dokáží přemýšlet. A hlavně mějte stále na vědomí, jaký je účel vaší firmy. To vám pomůže nedělat blbosti a věnovat se jen tomu nejdůležitějšímu. Tím nejdůležitějším je pracovat vždy především na firmě a ne ve firmě. Mezi oběma přístupy je propastný rozdíl. Úspěšní podnikatelé jsou ti, kteří většinu času tráví prací na firmě (zdokonalováním „firemní DNA“).
Účel firmy
Každá firma plní nějaké funkce. Většinou jde o uspokojování potřeb. Někdo něco potřebuje a firma se tuto potřebu snaží uspokojit. Za svou činnost je odměňována. Jde o službu druhým – dalším firmám nebo jednotlivcům. Někteří jedinci chápou podnikání jako zlatokopectví, případně jako prostředek pro masturbaci ega. Asi není nutné podotýkat, že jde v takových případech o pojetí patologické.
Životaschopnost – finance
Krví každé organizace jsou finanční toky. Aby organizace mohla přežít a rozvíjet se, musí být dlouhodobě v plusu. Příjmy musí převyšovat výdaje. Ono je vlastně jedno, jakým způsobem firmu vedete, je-li stále generován dostatečný zisk, který stačí na další rozvoj firmy. Pokud však postupujete systematicky a vše do detailu promýšlíte, budete mít zákonitě větší úspěch, než konkurence, která nic nepromýšlí.
Orgány
Firmy nejsou stroje! Firmy jsou živé organizmy, protože jsou tvořené lidmi. Mají orgány. U každé firmy jsou orgány trochu jiné, s jinou strukturou a vzájemnou provázaností. Nicméně pokusím se o určité zobecnění.
Orgány se formují díky interakcím s okolím a vnitřním prostředím. Někdo něco poptává, vy dodáváte.
Většina firem by měla mít oddělení (orgán) obchodní (nákup a prodej), inovační marketingové (pro zajištění odlišení od konkurence), výrobní (produkční), finanční, informační.
Jednotlivé orgány proberu níže.
Organizační schéma – příklad
Mějme například firmu, která dodává podnikové informační systémy.
Každá firma musí mít majitele. Bez majitele by totiž provozní ředitel, který je hlavním dohlížitelem na prosperitu firmy, neměl dostatečnou motivaci k vysokému výkonu a brzy by firmu přivedl ke krachu.
Na grafu je majitel uveden jako „Akcionáři“. (Můžete být stoprocentními vlastníky, případně se dělit s někým dalším.)
Ještě jednou opakuji, že nemusíte mít žádné zaměstnance a ani žádné plánovat. Nemusíte mít rozhodně ani status a.s. – akciová společnost. K tomu by bylo mimochodem zapotřebí složit na účet 2 miliony a zahájit masivní papírování diktované zákonem. Získali byste pouze nejvyšší možnou imunitu a anonymitu. (Vlastníci akcií se nezapisují do obchodního rejstříku.) Přesto však je velmi užitečné pracovat s pojmy jako Akcionáři, Produkční ředitel, Obchodní ředitel, …
Obchodní manažer v našem schématu zodpovídá za zajištění prodeje hotových řešení (např. má firma již nějaké produkty, třeba vlastní CMS nebo ERP systém a nabízí je jako „krabicové“ řešení) a za činnost obchodních zástupců, kteří vyhledávají přiležitosti a prodávají služby firmy.
Projektový manažer je koordinátorem „produkčního“ oddělení (na schématu není zakresleno; představuje všechny pracovníky, kteří se zabývají výrobou software či jeho instalacemi a uváděním do provozu).
Finanční ředitel dohlíží na nakládání s peněžními prostředky společnosti, zejména na účetní správnost a na optimální výši investičních prostředků – především proto, aby peníze, které mohou jít do investic, nebyly místo toho vyhozeny oknem například ve formě zbytečně vysokých daní.
IT oddělení má na starost hardware, počítačovou síť, nastavení přístupových práv, zálohování, správu webových stránek apod.
Funkční smlouva
Každá role ve firmě je podrobně popsána a podpisem stvrzeno přijetí dané role se všemi povinnostmi z role vyplývající. Musí být sepsáno, jakých výsledků má daná funkce dosahovat, přehled pracovních úkonů, rozsah zodpovědnosti, seznam norem, podle kterých budou vyhodnocovány výsledky plnění dané role.
I když nemáte zaměstnance, musíte se uvolit k symbolickému podepsání funkční smlouvy pro každou funkci ve své firmě. Postupně byste ale tyto funkce měli předávat druhým. Půjde-li o interní zaměstnance, podepíší funkční smlouvu a tím přeberou zodpovědnost za svěřený rozsah působnosti ve vaší firmě.
Abyste dokázali sepsat vše co funkci vystihuje a co se funkce týká, musíte bezpodmínečně danou funkci alespoň na čas vykonávat. Stejně tak je zapotřebí již existující role čas od času opět vyzkoušet a doladit. Je hloupé snažit se diktovat co má kdo dělat a nevyzkoušet si to na vlastní kůži. Takovým jednáním půjdete proti sobě.
Práce na firmě versus práce ve firmě
Jen málo lidí rozumí základním principům podnikání. Většinou jde jen o lidi z praxe, kteří měli odvahu něco sami vyzkoušet.
Vaším úkolem a nejdůležitějším cílem v roli podnikatele, je zajistit, aby všechny role, které zastupujete, dělali jiní lidé. Je v podstatě jedno, půjde-li o zaměstnance nebo outsourcing. Důležité je, aby to fungovalo, aby firma byla stabilně v plusu. Jako podnikatel nemáte pracovat ve firmě, ale na firmě. To je zákon. Lidé toto většinou nechápou a zvláště ne zaměstnanci. Za práci je považováno mnohem více fyzické přehazování uhlí lopatou, než objednání bagru. Vaší prací je používat rozum a cit. Firma vás sice bude neustále nutit vykonávat činnosti, které by měli dělat jiní, avšak vždy jde o příležitost důkladně roli vyzkoušet a během práce přemýšlet jak zajistit, aby to někdo jiný skutečně mohl vykonávat a také přemýšlet, jak práci zjednodušit, zefektivnit a zajistit co nejvyšší produktivitu. V řadě případů budete státem díky vysokým odvodům (daně, sociální a zdravotní „pojištění“) dříve nebo později donuceni, aby co nejvíce lidských rolí zastávala technika a dokonce už i určitá „umělá inteligence“.
Protože se pohybuji především v polygrafii, vnímám jasně například trend postupného úbytku lidských rolí a jejich nahrazování modernějšími prostředky (digitalizace tisku, počítače, on-line sazba). Vymizení klasických sazečů případně knihtiskařů bylo s nástupem digitalizace zcela logické. Toto nikoho nepřekvapí. Ale co třeba role dtp pracovníka nebo grafika? Větší část jejich práce lze již spolehlivě svěřit promyšlenému on-line software, kde je na výstupu pouze tiskové pdf. Jestliže jedna firma něco takového úspěšně (= se ziskem) spustí, potom ti, kteří zůstanou u starých postupů, brzy přestanou mít možnost konkurovat a zmizí.
Máte se cítit špatně, když si uvědomíte, že na roli podnikatele nemáte?
Myslím, že byste se měli cítit špatně jen pokud se takovým srovnáváním vůbec zabýváte. Je jasné, že každý se pro podnikání nenarodil. Role podnikatele je role jako každá jiná. Není ničím nadřazená ani nijak podřadná. Podnikatel umožňuje lidem získat práci. Je za to sice často kritizován, protože v sociálním státě má občan o reálném životě (evolučních zákonitostech, přirozeném výběru, konkurečním prostředí) vesměs patologicky pomýlené představy, ale za vynaložené úsilí ta práce stojí. Tvoříte totiž v podstatě firmy – živé organizmy, které umožňují prosperitu a život ostatním lidem. Podnikání může být vnímáno jako nejzáslužnější práce, je však lépe nenechat se tou představou unést a zůstat ve své roli skromnými a úslužnými. Jedině vytváření nových hodnot, jedině podnikání přináší prosperitu. Stát nemůže nahradit roli firem, nemůže nás spasit – o tom už se přesvědčila řada generací. Stát dokáže jen konzumovat, ale sám nic netvoří. Je obdivuhodné, že i navzdory přebujelé byrokracii, se objevují stále noví podnikatelé ochotní vypořádat se s mnoha překážkami, které jim úředníci háží pod nohy.
Uvědomíte-li si, že by vás role podnikatele ani nelákala, potom se ji alespoň naučte respektovat. Nikdo nikdy neudělá pro nás více, než skuteční podnikatelé. Stát se tuto skutečnost snaží ignorovat. Například v zátěži státní regulace je ČR už na otřesném stodvacátém místě ze stočtyřiceti zemí. Viz. článek „Buďme přátelé, státe“ z časopisu Respekt (49/2012). Úspěšné firmy nutí dementní chování státu odstěhovat se jinam (např. změnil sídlo už i Linet – Zbyněk Frolík jej přemístil do Holandska).
Jak vydržet teror ze strany státu? Ono na všem špatném je něco dobré. České podnikatele může chování našeho státu nutit zaměřit se více na export a dosáhnout takové efektivity a přizpůsobivosti, že se jejich firmy stanou na zdejší pomatené chyméře nezávislé (anebo jednoduše pojdou a udělají místo pro chytřejší firmy).
Kde objevit vzory podnikatelů?
Hledal bych především u nás, v našem prostředí. Největším vzorem je pro mne odkaz Tomáše Bati. Jeho myšlenky byly na svou dobu velmi revoluční. Však také Baťovy podniky i za velké hospodářské krize dobře prosperovaly. Několik jeho myšlenek zde pro inspiraci uvádím:
Náš život je jediným předmětem na tomto světě, který nemůžeme považovati za své soukromé vlastnictví, neboť jsme ničím nepřispěli k jeho vzniku. Byl nám jen propůjčen s povinností odevzdati jej potomstvu rozmnožený a zdokonalený.
Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte napřed sebe.
Při své práci neměl jsem na mysli vybudování závodu, ale lidí. Vybudoval jsem člověka, aby byl výkonnější a lépe sloužil zákazníkům a on potom vybudoval závod. Hlavní úlohou organizátora je, aby vytvořil morální a psychologickou základnu, na níž by se jeho spolupracovníci mohli zdárně rozvíjet.
Kdo se honí za penězi, ten je nikdy nedohoní. Hleďte si práce, dělejte ji lépe než soused. Peníze za vámi přiběhnou samy.
Jak zvládat řešit moře úkolů?
Pořiďte si denní plánovač a vytvořte návyk v jeho dlouhodobém používání. Plánovač umožní soustředit se jenom na to podstatné. Větší milníky díky plánovači rozbijete na elementární úkony a ty si zapíšete do denních rozvrhů. Budou-li úkoly opravdu elementární, potom stačí dodržovat plán a dokážete cokoliv.