Paměťové mapy
Paměťové mapy přesně v tomto kontextu, jsou obrázky s centralizovanou organicky rozvětvenou strukturou, na které se heslovitě mapují klíčové informace.
Ukládání klíčových bodů a struktur pomocí paměťových map, je pracné, ale efektivní s ohledem na návratnost investovaného času. Paměťové mapy pomáhají pevně provázat svět představ se světem pojmů.
Mentální mapování je z velké části nepochopená technika, která má však značný potenciál, bude-li se dále rozvíjet. Má pár nedostatků, které je možné odstranit. Zejména se zapomíná na to, že nejlépe si pamatujeme obrazová data. Mentální mapování by mělo sloužit především jako přemostění světa abstraktních pojmů a světa obrazové představivosti. Je vhodné používat obrázky i jejich posloupnosti, které tvoří děj, a tyto informace provázat se slovními pojmy.
Největší chybou mentálního mapování je omezení se výhradně na slova. Je nutné používat v hojné míře obrázky, zvuky i videa. Teprve poté se z mapování stává silný nástroj. Velkou nevýhodou je pracnost, což znamená, že mapujeme pouze to podstatné, tzn. klíčové body. Myšlenková mapa je ve skutečnosti mapou informačních jader a jejich provázaností.
Zapomíná se na skutečnost, že nejsilněji nás vždy přitáhnou a zaujmou odlišnosti a překvapivé nebo šokující asociace. Takové věci si vybavujeme mnohem lépe, než věci, které vidíme každý den. Možná to tak máme natvrdo ve svém hardware proto, že bylo vždy důležité všimnout si změn v okolí. Kdo změny nezaregistroval – třeba když se objevily velké oči a zuby ve křoví – neměl pak možnost předat své geny do dalších generací.
Dalším omezujícím faktorem je soustředění výhradně na „neuronovou“ strukturu, kdy máte jádro a z něj paprskovitě vychází spoje do stran a dále. To je sice funkční, ale ne pro každý případ, zejména ne pro složité případy. Chcete-li si například zapamatovat obsah nějaké příručky, je vhodnější použít lineární strukturu, která ve svém základu připomíná spíše filmový pás a na jednotlivá „filmová“ políčka navázat „neuronová“ jádra dílčích témat. Ono totiž propojovat jednotlivé informační buňky tak, jak se to děje v mozku, dost dobře v reálném světě nejde. Museli byste čmárat na veliké tabule. Použijete-li jako základ lineární posloupnost klíčových témat a teprve na tuto posloupnost začnete nabalovat jádra, můžete k tomu využít obyčejný sešit a nepotřebujete velkou tabuli nebo drahý software pro mentální mapování.
Paměťovou mapu lze vytvořit pro jakoukoliv učebnici a silně to doporučuji! Budete si schopni vybavovat překvapivě velké množství informací. Z hlediska úspory času se investice do kreslení map násobně vyplatí. Musíte se však oprostit od zažitých technik mentálního mapování, které se bohužel soustředily jen okolo myšlenky napodobování neuronů a jejich spojů. Nebojte se nechat explodovat vaší představivost a neomezujte se v rozletu. Mentální mapy rozhodně nemusí vypadat jen tak, jak dnes vypadají.
Jak by šlo namapovat třeba dějepis?
Mnou krajně nenáviděný dějepis, tedy, nenáviděný v té podobě, v jaké se vyučuje ve školách (jinak proti poznávání historie naprosto nic nemám a rád dějiny studuji), by se dal namapovat několika způsoby. Přirozené by bylo používat časovou osu a mapu světa. Na časovou osu by se nanášely obrázky typické pro konkrétní období. Například kyj, pazourek, pyramidy, mumie, veslice, kopí, obilný klas, hieroglyfy atd. Na mapu světa by se interaktivně zakreslovaly pohyby civilizací a jejich hranice; předměty, které byly pro danou oblast a dobu typické, vynálezy, objevy, atd. Všechny tyto klíčové body by sice bylo pracné vytvořit, ale děti by si je velmi snadno pamatovaly, zejména pokud by s nimi mohly manipulovat; zkoušet, zda pasují tam kam si myslí, že pasují. Celé dějiny – tedy klíčové body – by bylo možné dostat do hlavy dětí během několika málo hodin výuky. Pamatovat si konkrétní datumy v tomto kontextu nemá naprosto žádný smysl. Jenom debil stát po vás může chtít, abyste odříkávali přesný datum narození a úmrtí Jana Amose Komenského. Měli byste však vědět něco o době kdy žil a souvislostech. Proč odešel do exilu? Jak vnímal vzdělávání? Jaké myšlenky prosazoval? Všechny tyto informace lze snadno předávat formou poutavého vyprávění, kdy děti s napětím sledují, jak to vlastně všechno bylo. Učitel dějepisu musí být především skvělý vypravěč, který ovládá techniky získání zájmu obecenstva. Umí dělat napínavé pauzy, nebojí se dát do svého hlasu emoce, používá v hojné míře obrázky, motivuje žáky ke hře s představivostí. Zažil jsem dějepis na základní a střední škole. S přehledem šlo o nejnudnější hodiny strávené ve školních lavicích. Bylo nesmírně těžké udržet pozornost, nezívat a neusnout. Dějepis mi moc nešel. Neměl jsem na to buňky? Historii jsem si nastudoval až dodatečně. Ostatně jako všechno kromě psaní a čtení. To jediné škola dokáže naučit, byť zdaleka ne tak, jak by to naučit šlo. Stávající výukový systém je již velmi přežitý. Proč? To vám vysvětlí lépe např. Ken Robinson.
Paměťové paláce
Jedná se o techniku, která je rozšířením našeho standardního paměťového hardwarového multiplexoru. Nejlépe lze využít pro mapování na místnosti, protože máte možnost oddělit témata jasnou hranicí (dveřmi a stěnami). Jako paměťové paláce (či zámky) mohou posloužit i virtuální domy. Můžete si je velmi rychle a jednoduše začít tvořit hned teď! Není na to sice specializovaný software, lze však využít například online designerské aplikace, ve kterých se navrhuje design interiérů. Jednou takovou aplikací je HomeStyler.
Rychle v něm lze vymodelovat rozlehlý dům a navíc tak, aby byl uzpůsobený potřebám paměťové techniky. Lze vybavit rozmanitým nábytkem a dekoracemi a nakonec se v něm i procházet! Procházení je velmi důležité, abyste si paměťový palác dobře uložili v hlavě.
Kdybyste potřebovali namapovat precizně nějakou učebnici, můžete takový paměťový palác přizpůsobit co do počtu místností. Počet kapitol = počet místností. V každé místnosti potom pomocí předmětů vytvoříte kotevní body a zbytek namapujete už jen ve vaší představivosti. Dům poslouží jako unikátní nosná kostra. Multiplexor můžete navíc vypnout, protože pro jinou učebnici si vytvoříte úplně nový dům. Nemusíte vše mapovat na jeden dům. Díky procházení a intenzivnímu tvoření nebude v podstatě žádný rozdíl mezi skutečným a softwarovým virtuálním domem.
Při studiu je zapotřebí neustále jemně navigovat soustředěnost na konkrétní místnosti – kapitoly učebnice. Obsah učebnice zpravidla mapuji na vstupní halu. Tvary paměťového zámku tvořím zásadně rozmanité, nevšední, tj. skvěle zapamatovatelné. Nesmíte při tom zapomínat, proč dům modelujete. Neděláte to kvůli designu, ale proto, abyste mohli vevnitř snadno nalézat klíčové kotvy a mapovat na ně externí informace z učebnic, knih, přednášek apod. Proto čím odlišnější od běžného designu, tím lepší. Nejlépe si vybavujeme odlišnosti! Když je paměťový palác hotový a prolezlý skrz naskrz, tak už jej stačí navštěvovat jen ve vaší představivosti.
Máte-li však možnost procházet se skutečnými rozhlehlými budovami, které jsou navíc rozmanité, potom využijte raději tyto paměťové paláce. Je to zdaleka nejrychlejší způsob, jak získat kvalitní prostor pro expanzi vaší paměti. Vydejte energii raději na trénování soustředěnosti. Nejdůležitejší je naučit se jemně směrovat myšlenky při studiu na pozadí tak, aby například jednotlivé kapitoly navazovaly na sebe i v paměťových zámcích. Není zapotřebí umísťovat konkrétní informace na konkrétní místa v místnostech, ale je dobré udržet představivost v jedné místnosti/hale pro každou kapitolu. Multiplexor se sám postará o co nejlepší zavěšení informací do paměťového paláce. Čím více detailů jste pohltili při procházení skutečných místností, tím snáze se informace zavěsí (budou mít kam).
Proces vybavování nově zavěšené látky podpoříte právě tím, že budete při vybavování procházet konkrétní kapitoly v představách v daných místnostech. Nepročítejte si během vybavování zápisky ani učebnice. Pokud jste se při studiu perfektně soustředili a živě v místnostech pracovali s obrazovými představami, potom v paměťovém paláci máte všechno již zavěšené! Na váš hardwarový paměťový akcelerátor se můžete spolehnout. Začnete-li tuto funkci své paměti vědomě využívat, naučíte se do paměťových zámků přimíchávat i nepřehlédnutelné objekty a provádět s nimi různé kejkle, vizuální interakce, takže se účinnost vybavování díky tomu znásobí. Při studiu je pouze zapotřebí postupovat systematicky a využívat na maximum obrazovou představivost. Potom je jen otázkou času, až se stanete mistry v pamatování.