U příležitosti stého výročí založení Československa bych rád nastínil naše možnosti kam by se dalo expandovat a zajistit tím zvyšování prosperity. Jak titulek napovídá, jedná se velmi odvážné myšlenky – pro mnohé stále ještě na pomezí sci-fi. Nejde však o nic nereálného. Technicky a ekonomicky talentované osobnosti by dokázaly přijít na to jak uspět. Je přitom zřejmé, že půjde o hodně.
Neil deGrasse Tyson, americký astrofyzik a ředitel Haydenova planetária, několikrát ve svých vystoupeních prohlásil, že prvním bilionářem (angl. trillionaire) bude ten, kdo zvládne těžbu asteroidů. Od kohokoliv jiného bych to vnímal spíše jako snahu zviditelnit se nebo zkrátka jenom jako pokus podráždit okolí. Ne však v jeho případě. Pokud tohoto popularizátora vědy znáte, bude vám jasné, že to myslí zcela vážně a s přihlédnutím k jeho neuvěřitelnému rozhledu a perfektnímu myšlení, přestává být ono odvážné tvrzení pouze za hranicí futuristických vizí. Máme ale nějakou šanci my, Češi?
Češi jsou ryze suchozemským národem uvězněným na malém prostoru mezi šílenými mocnostmi. Nemáme příliš na výběr kam směřovat své ekonomické aktivity. Alespoň ne tehdy, budeme-li se držet tradičního myšlení. Jsme vazalové, jejichž prosperita úzce závisí na prosperitě Německa, které se spolu s Ruskem nevíce přičinilo o náš pád a útlum. (Kdy doženeme Německo jsem zde již rozebíral. Je zřejmé, že pokud se nestane něco zásadního, tak nikdy.) Navíc není vůbec jasné, jak dlouho se ještě udrží naše svrchovanost. Malé státy přežívají mezi velkými těžko. Hodně našinců by raději vyměnilo svobodu za bezpečí života v úplném područí, kdy půjde sice jenom o přežívání, ale aspoň se nemusíme tolik snažit, že? Přitom máme dobré předpoklady pro to, abychom opět vynikali v technických oblastech na samé hraně pokroku. Jako montovna toho však dosáhnout nelze, protože motorem prosperity jsou revoluční technické inovace. V montovně zbývá v oblasti inovací už jenom nahradit pracovníka robotem.
Nejsme bojovný národ. Vždy nás bylo ve srovnání s ostatními málo, takže byl i dost velký problém zajistit nezávislost. Nemáme v povaze dobyvačnost a dravost. Jenže to je škoda! Protože je před námi doba, kdy se vesmír otevře každému, kdo bude mít o jeho ohromné zdroje surovin a energie zájem. K tomu nemusíme mít přístup na moře, ani svaly a po zuby ozbrojenou armádu. Tím hlavním, co k vytvoření nové ekonomiky potřebujeme, je odhodlání riskovat a především špičkové technické a vědecké myšlení spolu se šikovnýma rukama. Chápu, že ti nejschopnější utíkají na západ, kde dostávají za svou práci vyšší odměnu. Je to však za cenu vykořenění z výjimečné české kotliny. Cestoval jsem trochu po světě a i když bych možná chvíli vydržel žít třeba na Mauriciu nebo v Dominikánské republice, kde je to prostě senzační, vždycky bych se po chvíli vrátil zpět do Čech, i za cenu, že bych zde musel každý den vnímat, jak jsou lidé pořád se vším nespokojení a nedokáží být šťastní.
Teď si asi říkáte: „Jak by toho chtěl ten chytrák dosáhnout? I kdyby se podařilo rozjet vývoj těžebních a zpracovatelských zařízení, vynést tyto stroje do vesmíru by bylo extrémně nákladné! Na to bychom prostředky nikde nezískali.“
Tím jsme se dostali k hlavnímu problému: Negativistické myšlení, které jako břímě z minulosti hnízdí v popředí naší národní mentality.
Češi by se raději ani nepokusili. Sice by to nejspíš zvládli, minimálně po technické stránce, ale třeba po ekonomické stránce máme dost mizernou představivost. Neustále nás pronásledují stíny pochybovačství, nízké sebedůvěry, apatie a nedostatečné odvahy. Vstupovat do neznáma se bojíme – i kdyby byla šance přinést tím nebývalou prosperitu. Raději lezeme mocnostem do zadnice. Možná si myslíme, že na to nemáme nebo by nám zase všechno vzali a zotročili by nás. Ale kdo? Ve vesmíru se mocnosti neperou. Asteroidy, měsíce ani planety si nelze přivlastnit; těžit však můžete za určitých podmínek cokoliv a kdekoliv.
A pokud si teď třeba říkáte „Co po nás sakra chceš? Lítat do vesmíru?! Vždyť nemáme ani kosmodrom!!“, potom ještě pořád nezapojujete svojí fantazii, která vám určitě nechybí, ale nemáte moc ve zvyku používat ji pro zkoumání možností za hranicemi aktuální skutečnosti. Přečtěte si třeba, jaké útrapy zažívali lidé při pokládání prvních podmořských kabelů mezi Amerikou a Evropou. To bylo teprve šílenství! A přesto jsou dnes podmořské kabely naprostá samozřejmost. Co teprve létání! Každé začátky jsou těžké. Kdybychom odmítali riskovat, žádný pokrok by se nikdy nekonal a lezli bychom dodnes po stromech.
Riziko při dobývání vesmíru nepochybně existuje a je vysoké, zejména co se týče neznámých veličin, které zatím nemáme možnost blíže testovat (např. mechanické vlastnosti a struktura hornin asteroidů potenciálně vhodných k těžbě). Přínos v případě vývoje nových technologií se však překvapivě zrealizuje i tehdy, kdy mise selže a nic na asteroidu nevytěžíte. Máte totiž potom přinejmenším cenné zkušenosti, (nejste-li vyloženě packalové) a dostanete se o krok dál. Pokládání prvních podmořských kabelů bylo nesmírně nákladné. Nikdo s tím neměl žádnou zkušenost. Bylo doprovázeno řadou neúspěchů a selhání. Ale vyplatilo se to.
Pokud vyvinete pokročilé autonomní systémy, nemusíte do vesmíru posílat lidi. Veškeré operace lze řídit ze Země. Kosmodrom ani nosiče také nepotřebujete. Můžete si objednat dopravu třeba u SpaceX. BFR určitě vyvinou, i kdyby jim párkrát bouchla. Pro vynesení základu nového průmyslu by však bohatě stačilo objednat start Falconu Heavy.
„Dobře, tak dejme tomu, že by se podařilo dostat nahoru pár zařízení. Jak by se na tom dalo vydělat? Co a komu bychom prodávali??“
Nemám a nemohu mít odpověď na to, jak bude dobývání vesmírných zdrojů probíhat. Je mnoho scénářů, přičemž nikdo nemůže předpovědět posloupnost jednotlivých kroků. Zkrátka se to bude nějakým způsobem vyvíjet, přičemž ti, kteří se naučít efektivně postupovat v první linii, budou mít logicky oproti opozdilcům zásadní výhody. Češi jsou opatrný národ. Tato vlastnost by se hodila. Riskovat se sice musí, ale nikoliv bezhlavě.
V ČR se na vesmírných programech podílí například Frentech Aerospace, což je dnes ryze česká firma. Vyrábí kromě jiného i součástky a zařízení, která putují do vesmíru. Na obratu této úspěšné brněnské firmy se výroba pro kosmické projekty podílela v roce 2017 ze 34%, což představuje zhruba 68 milionů korun. Pro misi ExoMars 2020 Frentech vyrobí modul pro padák, takže jistě obrat v tomto směru ještě poroste.
Já však nemám na mysli subdodavatelské role pro korporace typu Boeing, které dostávají peníze od vlád. Nějak se začít musí, nelze se však spokojit s výrobou pro korporace. Chybí odvaha být lídrem v této náročné oblasti. Další stránka …