Psychoviry – skrytá hrozba na každém kroku

Máte občas pocit, že něco ve vás jedná za vás? Stává se vám, že máte nutkání někoho slovně napadnout? Cítíte se často vyčerpaní? Příčinou může být informační virus – psychovirus.

Psychovirem se může stát jakákoliv informace, která se vám usadí v hlavě a začne ovlivňovat vaše jednání negativním způsobem – tedy způsobem, kdy v důsledku půjdete svým chováním proti sobě. V extrémních případech napadení informačními viry končí smrtí (sebevraždy, autonehody, špatná životospráva, příliš mnoho stresu), psychickým vyčerpáním, izolací od společnosti, jmenujte sami…

Celý příspěvek 

Tip jak si prověřit osobní produktivitu

Produktivita by se dala vyjádřit jako dovednost v dokončování úkolů v nejkratším možném čase.

Dobré produktivity lze dosáhnout když

  • máte vhodné podmínky (pořádek, prostředí bez rušivých stimulů)
  • máte představu o tom, jak bude vypadat výsledek
  • naplánujete si alespoň rámcově jednotlivé kroky směřující k cíli
  • začnete soustředěně konat
  • vytrváte
  • zpětně vyhodnocujete

Jasným ukazatelem je čas. Kdo stihne dosáhnout cíle rychleji, může být označen za produktivnějšího. (Smysluplnost, přínos cíle a další věci zde nebudu rozebírat.)

Prověřit svou produktivitu můžete například pomocí časovače. Nezískáte žádné objektivní výsledky, pouze si uděláte představu, kolik času spotřebujete na jednotlivé fáze při vykonávání úkolů.

Zde je jednoduchý časovač, kam je možné (přes tlačítko +) vložit jednotlivé fáze vaší činnosti:

http://www.online-stopwatch.com/swf/interval-timer.swf

Pro každou fázi nastavte váš odhad, kolik minut je zapotřebí pro dokončení úkolu.
Název fáze vložte do časovače jen heslovitě, vyťukejte počet minut (a přidejte dvě nuly). Nastavte zkukový alarm, spusťte to a jednejte.

Příklad:
sepsat obchodní nabídku … 15 minut
vytipovat 15 firem pro spolupráci … 30 minut
připravit hlavní body rozhovoru … 15 minut
zatelefonovat 5-ti nejzajímavějším … 10 minut

Po každé fázi se můžete na chvíli zastavit a zrevidovat, co jste v daném úseku všechno stihli a co jste očekávali, že stihnete. Můžete si také zkusit uvědomit, co vás vyrušovalo a odvádělo pozornost jinam.

Využití časovače ke zvyšování produktivity

Časovač lze použít také k trénování produktivity, protože vám pomáhá zlepšovat koncentraci, nutí naplánovat si postup a být „soutěživě aktivní“.

  1. připravte si rámcový plán
  2. zapište heslovitě do časovače a nastavte, kolik chcete každé fázi obětovat minut vašeho času
  3. spusťte to a nechte se tím řídit
  4. pokuste se vše zhodnotit a výsledky použijte ke zlepšení v dalších pokusech o dosažení vyšší produktivity

 

rovnováha

12 tipů jak zlepšit svou životní rovnováhu

Jak si vytvořit životní rovnováhu

1. Objevování a uvědomování si opravdových hodnot

Pro každého má cenu něco jiného. Opravdové hodnoty přinášejí dlouhodobě pocity smysluplnosti a naplnění.
Lze buď přijmout hodnoty druhých lidí nebo si uvědomit své vlastní.

Můžete například vnímat hodnotu sama sebe, svých dovedností a osobnostních vlastností, hodnotu sebe jako lidské bytosti.
Hodnotné je to, co přetrvává nejdéle. Je-li řeč o myšlenkách, potom zpravidla nejhodnotnější myšlenky jsou přínosné pro život, jsou jednoduché a obtížně zničitelné. Můžete se hnát za „jistotami“, za majetkem, penězi, za zlatem, ale to všechno vám mohou snadno vzít. Můžete si nechat infikovat vaší mysl různými „vědomostmi“. Můžete si myslet, že nic nemá cenu. Co vám však jen tak snadno nikdo nevezme, jsou dovednosti a zkušenosti. To jsou jedny z opravdových hodnot.

 

2. Osvobození od zbytečných závazků

Je vyčerpávající věnovat se činnostem, které dohromady nic nepřinášejí a jen spotřebovávají čas. Jak poznat, zda má smysl investovat čas a energii do konkrétních závazků? Stačí si položit vhodné otázky a najít na ně odpovědi. „Je tato činnost opravdu nutná?“, „Zlepšuje se mi tím můj život, nebo jen vzniká více stresu?“
Prověřte každý závazek. Možná zjistíte, že děláte něco, co už dávno pro vás nemá smysl a nic vám to nepřináší. Takový závazek je zbytečnou zátěží. Zbytečnou zátěž je nejlepší odhodit. Čím méně věcí způsobuje stres, tím více prostoru se uvolní pro věci, které přinášejí uspokojení a radost.

 

3. Síla v jednoduchosti

Čím jsou věci jednodušší, tím méně rozptylují soustředěnost. Čím přehlednější a jednodušší je naše okolí a vnitřní prostor (myšlenkový prostor), tím snazší je život. Pravděpodobně v důsledku boje za „jistoty“ hromadíme věci, ale také informace, které ve skutečnosti vůbec nepotřebujeme. Potíž je, že tyto věci nám odebírají energii. Jak? Tím, že si získávají naší pozornost. Udržování pozornosti stojí mnoho energie. Pohybovat se v prostředí přeplněném vjemy je vyčerpávající. Snadno se pak můžeme ocitnout v pozici, kdy nezažíváme dostatečné pocity naplnění, ani radost z dosahování cílů a dokončování rozdělaných projektů.
Cesta k jednoduchosti není cesta zpátky, ale dopředu. Složité systémy potřebujeme. Práce s nimi však musí být intuitivní a jednoduchá. Cestou k jednoduchosti je vytváření uspořádanosti a logické hierarchie.

 

4. Zbavení se nepotřebných věcí

Máte ve skříni oblečení, které už nenosíte protože vyšlo z módy? Dejte je do bazaru, věnujte je někomu (a nebo je alespoň vhoďte do sběrného kontejneru u IKEY). Máte staré počítače, mobily, knihy, které už nebudete číst? Zbavte se toho.
Cokoliv co nepoužíváte je připravené k prodeji, recyklaci, vyhození, či do muzea. Jiný význam tyto věci nemají. Lpění na nepotřebných věcech a myšlenkách je stejné jako věšet na sebe závaží.

 

5. Vstávání s východem Slunce, spánek po západu

Váš život se tímto jednoduchým pravidlem může zlepšit z důvodu naladění se na přirozené pochody v těle, které zde existovaly miliony let, ale byly narušeny používáním umělého osvětlení. Chodíme spát pozdě v noci a brzdíme tím produkci hormonu melatoninu (hormon „tmy a spánku“). Melatonin má důležitý vliv na řadu fyziologických funkcí.
Pokud si TV či internet v noci opravdu nemůžete odpustit, chodíte spát pozdě a musíte přetáhnout spánek za východ Slunce, potom alespoň vytvořte v místnosti kde spíte dokonalou tmu. I velmi slabé denní světlo produkci melatoninu podstatně brzdí.

 

6. Vnímání a rozpoznávání emocí

Schopnost vnímat, rozpoznávat a regulovat své emoce, je velmi důležitá. V životě nastává řada okolností, kdy nás nekontrolované emoce mohou zavléknout do nepříjemných situací. Dokázat vždy a za všech okolností sledovat dění s nadhledem, vám může ušetřit mnoho trápení (i peněz). Pro více základních informací o emocích doporučuji přečíst knihu Emoční inteligence od Daniela Golemana (lze si ji vypůjčit v knihovně).

 

7. Umět říkat ne

Přemýšleli jste někdy o tom, co vás nejvíce odvádí od činností, které vás mohou přibližovat směrem k tomu co chcete a po čem toužíte?
Může být příčinou nedostatek času? Pokud ano, co tento deficit způsobuje?

Jednou z hlavních příčin zbytečně nebo neuváženě spotřebovaného času na činnosti, které mají jen malý užitek nebo nás mizivě přibližují k cílům, je nízká dovednost v říkání „ne“. Čím více „ne“ řeknete činnostem, které mají pro vás pramalý přínos a jen vás okrádají o čas, tím více se budete moci věnovat věcem, které vám budou přinášet radost a uspokojení. Mnohdy se bojíme říci ne proto, abychom neurazili nebo abychom nenarušili vztahy. Stačí však jenom naučit se říkat ne zdvořile a ohleduplně.

 

8. Uvědomovat si chyby, ale nelpět na nich

Každý chybuje a nelze se tomu zcela vyhnout. Je však nesmyslné stále dokola se za své chyby trestat nebo na nich lpět. Například „Nic neumím, nemám šanci na úspěch.“ … je lpění na chybě, kdy dotyčný postrádá určité dovednosti. Chybou může být i to, že odmítá hledat řešení. Jediný způsob jak se vyrovnat s chybami je přijmout je, poučit se z nich a jít dál. Je samozřejmě velmi jednoduché vybudovat si identitu okolo chyb, zvláště najdou-li se lidé podobného ražení a navzájem se v této úchylce podporují. Žádný přínos takové chování však nepřináší.

 

9. Zkoušejte nové věci, nové cesty, nové způsoby myšlení

Je snadné uváznout ve stereotypu. Na jednu stranu je to příjemné a pohodlné, na stranu druhou se však kdysi příjemná voda poklidné zátoky jaksi den za dnem zabahňuje.
Začněte zvolna a jednoduše. Jděte nakoupit do jiného obchodu než kam běžně chodíte. Jděte se projít do míst, kde jste ještě nikdy nebyli. Možností jak prorazit svou zónu pohodlí je nespočet. Mnohdy je tuto zónu obtížné si byť jen uvědomit, natož z ní vystoupit. Většinou jen málo věcí lze změnit hned. Setrvávání v zóně pohodlí je návyk a návyky se mění nejobtížněji. Důležitá je vytrvalost.

 

10. Přestaňte kritizovat a hodnotit

Kritikou nikdy nic doopravdy nezískáte. Kritika kromě jiného zabíjí nadšení a otravuje vztahy. Pokud potřebujete kritizovat, začněte u sebe. Až si uvědomíte, jak je to nepříjemné, přestaňte s tím.

 

11. Vytvořte si nový užitečný návyk

Návyky mají velký vliv na celý náš život. Nelze se vědomě soustředit na všechno. Většinu činností provádíme díky návykům.
Začnete-li dlouhodobě pracovat na vytváření, udržování či zlepšování užitečných návyků, lze s jistotou říci, že se vám to dlouhodobě vyplatí. K vytváření nových návyků potřebujete především umožnit a vytrénovat soustředěnost.

 

12. Najděte si nové přátele

Ideální je nalézt přátele, kteří se zajímají o podobné věci jako vy. Nebo stačí, uznávají-li podobné životní hodnoty. Jsme společenští tvorové. Čas, který věnujete přátelům, dáváte ve skutečnosti především sami sobě.
Při hledání nových přátel je dobré mít stále na mysli, že se musíte zajímat především vy o druhé (a potom možná se budou druzí zajímat i o vás). Mezi vtíravostí a zájmem o druhé je poměrně tenká hranice. Směr komunikace určuje vždy vnitřní záměr. Ucítí-li druzí, že od nich něco chcete (přízeň, pozornost, souhlas,…), neumožníte tím rozvinutí zdravých vztahů. Jediný způsob jak usměrnit svůj vnitřní záměr je nalézt soucit, otevřít se a nic od nikoho neočekávat. Stačí jenom naslouchat.
Pokud ucítíte, že vaši vůli k naslouchání (přátelení) druzí často zneužívají, nedovolte jim to a najděte si jiné, skutečné přátele.

 

 

50 způsobů jak si přivydělat

50 způsobů jak si přivydělat

Peníze přirozeně hrají v životě významnou roli. Můžete se snažit o dosažení rovnováhy sebevíc, ale bez peněz se dobře mít nebudete. V knize 50 způsobů jak si přivydělat nerozebírám pouze 50 inspirací, ale celé téma práce a podnikání. Nenechte si ujít příležitost k získání efektivnějšího přístupu k vydělávání peněz.

 

Jakou cenu má váš čas?

Jedna otřepaná fráze praví: „Čas jsou peníze.“ Podle mého názoru jde o dvě věci, přičemž každá se nalézá na jedné straně vah.

Čas můžeme spalovat mnoha způsoby. Můžeme snít, hrát si, odpočívat, bavit se, tvořit, pracovat, prudit, učit se, hledat způsoby jak zpomalit stárnutí … a miliony dalších činností. Ale jakou cenu má náš čas? Je možné přepočítat hodiny na peníze? Ve většině organizací se to tak dělá. Máte hodinovou mzdu a dostáváte zaplaceno za čas, který obětujete pro blaho společnosti. Pokud to, co odevzdáváte, nesplňuje očekávání, zpravidla musíte dělat něco jiného nebo něco méně náročného. Dokážete-li něco udělat stejně dobře jako jiní, ale rychleji, potom má vaše práce větší cenu.

Váš čas je vyvažován penězi. Tím to však nekončí. Čas je vyvažován vším – zdravím, dovednostmi, znalostmi, vědomostmi … Za peníze je však do určité míry možné vše koupit, proto je zjednodušeně umístíme na misku vah jako souhrného zástupce – představitele všeho co je na této straně časem vyvažováno.

Má i čas ve „volném čase“ na peníze přepočitatelnou hodnotu? Řekl bych, že váš čas má stejnou hodnotu ať už jste v práci nebo se díváte doma na televizi. Zaplaceno sice dostanete jen za práci, ale v době kdy sledujete televizi vám unikají příležitosti (například příležitosti zlepšovat své zdraví, své dovednosti, rozhled, přehled, možnosti). Svůj čas spotřebováváte tak i tak. Odpočinek má smysl – třeba i u televize. Přepínat zoufale dálkový ovladač z jednoho programu na druhý se ale smysluplně nejeví. Mezi ztrátou a investicí je rozdíl. Odpočinek je investice. Zevlování je ztráta.

Dovednosti se získávají syntézou předchozích dovedností a nových vjemů. Zpravidla čím větší dovednosti, tím více času bylo na jejich vytvoření potřeba. Člověk, kterému jsou druzí ochotní platit 1000 nebo i 5000 korun na hodinu a bez mrknutí oka, si tyto peníze zaslouží. Jeho prodaný čas přináší hodnotu, jinak by mu neplatili.

Pablo Picasso prý seděl v restauraci a přišla k němu nějaká žena. S obdivem sledovala jeho práci, až se odvážila požádat jej, zda by jí mohl také něco nakreslit a podala mu kousek papíru.
Picasso vzal papír a během chvilky vytvořil jednoduchou, ale krásnou skicu. Podal ženě papír nazpět a řekl „Ten obrázek bude za deset tisíc dolarů.“
Žena byla šokována: „Ale, mistře, vždyť vám to trvalo jen pár minut! Není deset tisíc dolarů příliš mnoho za několik minut práce?“
Picasso odvětil: „Nakreslil jsem tento obrázek za pár minut, ale celý život mi trvalo, než jsem se to takto naučil.“

Hodnota vašeho času je určována tím, jak jste přínosní pro druhé. Čím více času promyšleně investujete do svých dovedností a schopností, tím větší je naděje, že budete druhými oceňováni a odměňováni. (Tedy alespoň naučíte-li se perfektně i marketing.)
Je sice možné tvrdit, že mnoho lidí je odměňováno za nic, i tito lidé však museli vyvinout značné úsilí, aby je ostatní za to nic odměňovali. Nadáváte-li například na politiky, že dostávají zaplaceno za mizerně odváděnou práci, zkuste se nejprve do vysoké politiky dostat.
Svou roli v dosahování úspěchu hraje jistě i náhoda. Příležitosti včas rozpoznávají a uchopují jen někteří lidé. Pro jiné jsou neviditelné, takže ani náhoda jim nepomůže.

Dnes je velmi populární nakupování přes internet. Kupující často chtějí ušetřit tím, že si zboží vyzvednou osobně, aby nemuseli platit poštovné. Jedou potom třeba i třicet minut do obchodu a třicet minut zpátky. Je-li poštovné v průměru 100 Kč, vyplatí se hodinová cesta, když vyděláváte 300 Kč za hodinu? Můžete namítnout, že vyděláváte pouze v práci a mimo práci vám nikdo 300 na hodinu nedá. Námitek však může být více druhů. Někdo by mohl namítnout, že když vaše hodina času v práci má cenu 300 korun, potom jde o ekvivalent potenciálních dovedností, které byste mohli ve volném čase získávat a uplatňovat i v jiných oblastech života než v získávání peněz – například zdokonalováním vztahů s jinými lidmi, tvorbou něčeho smysluplného, rozvíjením dovedností, zlepšováním své fyzické kondice – zkrátka čímkoliv přínosnějším, než hodinovým vláčením se dopravními prostředky.

Pomyslná váha může být vnímána i jako rovnice. Na jedné straně čas, na straně druhé celý váš život. Co ve svém čase spřádáte, je jen vaše věc. Leckdo si však dokáže povšimnout rozdílů mezi časem stráveným přínosně a časem profláknutým. Přínosný čas vyvolává příjemné emoce. Cestou do kamenného obchodu můžete mít příjemný pocit z ušetřených 100 korun a stejně tak můžete mít i špatný pocit z promarněného času. Vždy záleží na úhlu pohledu.

 

Místo závěru předložím několik nejednoduchých otázek:

Jakou cenu má minuta vašeho času v přepočtu na peníze? (např. při 300 Kč/hod je cena jedné minuty 5 Kč)
Jakou cenu chcete, aby měl váš čas?
Kolik je dost a kolik je málo? Podle čeho (nebo koho) cenu svého času poměřujete?
Jakou roli podle vás hraje vaše výjimečnost a jedinečnost ve vztahu k ceně vašeho času?
Jaké vaše osobnostní dovednosti nejvíce ovlivňují cenu vašeho času?

 

Jak zajistit pořádek v úkolech – myTinyTodo

Jste-li hodně pracovití, je pravděpodobné, že vaše mysl generuje mnoho dílčích úkolů, které je zapotřebí někam zapsat, abyste je mohli podle důležitosti a v pravý čas vykonat.

Naše paměť, není-li dobře trénovaná, má omezené možnosti. Pamatovat si sto nebo dvěstě úkolů můžete (například pomocí imaginárních paměťových zámků) a možná je lze v paměti třídit i tak, aby byly vykonávány postupně jen ty nejdůležitější, avšak paměť byste museli k takovému úkolu dobře vycvičit.
Jednodušší je mít externí systém a nejlépe na webu.

 

 

Pořadač úkolů myTinyTodo

MyTinyTodo není nic než prodloužení vaší paměti, ovšem velmi efektivní. Můžete totiž úkoly vkládat do pořadačů (viz. na ukázce Projekt Web1 a pořadač Osobní rozvoj), třídit podle důležitosti, nastavovat termíny, sepisovat detaily a další.

Nejlépe pochopíte, jak se dá s takovou aplikací pracovat, když ji sami vyzkoušíte.
Demo k otestování naleznete zde. (nemusíte se přihlašovat)

 

 

Filozofie práce s úkolovým systémem

Stačí si zapamatovat následující zásady:

  • úkol musí být elementární – tj. co nejjednodušší, aby jej bylo možné vykonat (není-li úkol vykonatelný, je zpravidla nutné jej rozbít na menší úkoly a vložit je do systému každý zvlášť)
  • je nutné úkoly třídit podle důležitosti – nejnutnější jsou nahoře, nedůležité dole
  • vykonávání úkolů VŽDY shora dolů (nikdy nepřeskakujeme!!)
  • úkoly, které se ocitnou na konci seznamu, pravidelně promazávejte (jsou to většinou jen okradače času)

Nezbytným předpokladem úspěšného nasazení úkolového systému je VYTRVALOST. Samo se nic nevyřeší.

 

 

Proč se vyplatí mít softwarový úkolový list a on-line?

  • vždy po ruce (myTinyTodo podporuje i mobily)
  • v úkolových listech typu TaskFreak můžete úkoly delegovat na spolupracovníky
  • výborně se nastavuje priorita (úkoly stačí uspořádat přetažením)

 

 

Srovnání s papírovým „notýskem“

Papírový pořadač na úkoly má tyto nevýhody:

  • nepřehlednost
    – úkoly nelze přesouvat na začátek seznamu podle priorit (můžete buď seznam stále přepisovat nebo číslovat položky podle priorit)
    – škrtání vykonaných úkolů nenapomáhá příliš ke zpřehlednění
  • „notýsek“ se snadno ztrácí a není vždy po ruce

 

 

Instalace

Systémové požadavky:

  • PHP 5.2.0 nebo vyšší
  • PHP rozšíření: php_mysql, php_pdo, php_pdo_sqlite

Na většině běžných hostingů jsou požadavky splněny.

 

 

Závěr

Sebelepší pořadač úkolů je k ničemu, pokud si nevytvoříme silný návyk v jeho používání. Vytrvalost je naprosto nutným předpokladem pro dosažení úspěchu.

Jak se rozjíždí podnikání – Prodejna FAN BASE

Není nad názorné ukázky a příklady ze života. Bylo by snadné napsat třeba o Billovi Gatesovi, Thomasovi Edisonovi, Richardu Bransonovi, nebo o kterékoliv jiné celebritě vybočující z řady. Jejich cesta k úspěchu byla přinejmenším zajímavá, když ne vyloženě inspirující.
Některé čtenáře by však mohly biografie celebrit namísto k inspiraci vést k utvrzení, že všechno je jen o náhodě, že už nic nového nejde objevit ani vymyslet, trhy jsou obsazené, nemáte počáteční kapitál, čas, nápad, atd. Nic by však nebylo vzdálenější realitě.

Tento příspěvek vás přivede k šestidílnému seriálu o rozjezdu jednoho podnikatelského nápadu. Budu zde částečně parafrázovat informace z prvních dvou dílů. Seriál napsala Eliška Vyhnánková, spoluzakladatelka FAN BASE. Odkazy na články naleznete na konci. Startup FAN BASE je v nich popsaný do detailů.

 

Pět kamarádek, fanynek sci-fi scény, se rozhodlo založit v roce 2010 kamenný obchod s e-shopem a prodávat vše o co by mohl být zájem ze strany fanoušků filmů a televizních seriálů. Firmu nazvaly FAN BASE, což lze přeložit jako Základna pro fanoušky. Za první povšimnutí stojí, že nápad přišel na jednom společném setkání a byl důsledkem uvědomění si mezery na trhu. V Praze takto specializovaná prodejna nebyla. Většina lidí by si pravděpodobně řekla, že podobná prodejna chybí z důvodu absence poptávky – „Jinak by přeci musela už někde být? Někoho to muselo muselo už napadnout, ne?“

Zakladatelky jsou vášnivé fanynky sci-fi. Pro ně nebylo na prvním místě vydělat, ale uspokojit zákazníky a rozšířit svoji vášeň i do pracovního života. Spojení koníčka a práce se mi jeví jako značné plus. I kdyby se dostaly do potíží, jejich podnik má větší šance na přežití, než kdyby jej založil někdo s cílem „vytřískat peníze“. Zákazník totiž snadno pozná, jestli chcete vyřešit jeho problém (uspokojit potřebu) nebo jestli z něj chcete jen něco vyždímat. Co fungovalo dříve (manipulace), dnes již nemá tolik šancí na úspěch. Zákazník vycítí, když jste jako prodejci upřímní a myslíte to s ním dobře. Vím to, protože se svými zákazníky jednám osobně.

Na začátku byl proveden průzkum trhu pomocí dotazníku. Průzkum potvrdil, co zákazníci chtějí. Trochu složitější je odhadnout, co zákazníci chtějí doopravdy a za co zaplatí (nebo mohou zaplatit). Eliška uvádí v prvním článku příklad s artefakty z Twilight ságy. Opomenutí koupěschopnosti náctiletých fanynek může být problém.
Své zákazníky začínají zakladatelky opravdu dobře poznávat až za chodu. Jako nejvěrnější a nejochotnější utrácet se ukázali například fanoušci Star Treku. Simpsonovi se prodávají vždy, protože je každý zná a většinou jde o zajímavý dárek.

Ne každý je ochotný obětovat pro své podnikání dostatek času a vyvinout potřebné úsilí. Teprve za běhu zjišťujete, jak časově náročné podnikání je. Nestačí jenom nakupovat a prodávat; je nutné vést účetnictví, věnovat se propagaci, publikovat tiskové zprávy, spravovat e-shop, vyhledávat lepší dodavatelské cesty a nové zákazníky … „A k tomu si ještě případně zajistit někde jinde obživu v těžkých začátcích.“

Kritické pro rozjezd se v případě FAN BASE ukázalo podcenění přípravy e-shopu. Nechat si udělat e-shop od kamaráda je velmi lákavé. Vždyť co na tom může být? Stačí použít nějaký hotový a trochu jej upravit. Třeba Magento.
Osobně jsem zažil hotová muka s upravováním Prestashopu. Magento neznám, ale hádám, že je to něco podobného. Robustní složitá aplikace, ve které se vyzná jen málokdo. Obecný e-shop může být bez úprav použitelný v praxi jen těžko. (Jeden e-shop jsem od základů naprogramoval. Neexistovala žádná alternativa k tomu co bylo nutné, aby obsahoval. I tak banální a naprosto nutnou funkci, jako tisk složenek, štítků na balíky a podacích archů, v žádném free e-shopu nenajdete!)

Teoreticky můžete všechno dělat sami. Prakticky na to však nikdy nebudete mít dost času.

Zakladatelky se rozhodly pro kamennou prodejnu s e-shopem, nikoliv jen pro e-shop. Rozhodly se dodávat zboží do 24 hodin. Z toho vyplývá nutnost mít zboží skladem. Na zboží skladem jsou zapotřebí peníze. Stejně tak na reklamu a propagaci.
Druhý díl je o hledání investorů a zakládání s.r.o.. Doporučuji podívat se na podnikatelský plán FAN BASE. Obsahuje SWOT analýzu, popis podniku, marketingový plán, atd.
(Chcete-li vědět proč a jak napsat podnikatelský plán, stáhněte si Jak napsat podnikatelský plán.pdf.)

Jak se bude odvážným podnikatelkám dařit dlouhodobě? To nevím, ale věřím, že dobře.

 

A zde jsou slíbené odkazy na jednotlivé články Elišky Vyhnánkové:
Chybami se člověk učí
Firma chce peníze
Strasti s e-shopem
Dejte o sobě vědět
Učíme se s PPC reklamou
Pokroky

 

 

Co nám skutečně brání v úspěchu?

Co brání člověku v dosahování úspěchu?

Chcete-li přijít na to, co vám brání v dosahování toho, čeho chcete dosáhnout, můžete začít hledání například pomocí následující sebereflexe. Bude jen zapotřebí vzít papír a něco na psaní…

Napište šest věcí, které vnímáte jako největší překážky

 

 

Máte je napsané? Pravděpodobně ne. Racionalizace neochoty cokoliv dělat probíhá například takto: „Nevím, proč bych měl podle nějakého stupidního návodu hledat kdo ví co?!“.

Nevadí, zkuste to provést krok za krokem…
1. vezměte do ruky papír
2. zhluboka se nadechněte
3. vydechněte
4. sepište co všechno vám stojí v cestě k úspěchu

Nyní rozdělte seznam na věci, které můžete ovlivnit a na věci, které ovlivnit žádným způsobem nemůžete. Objevíte-li, že něco ze seznamu nepřekonatelných překážek by bylo možné za určitých okolností vyřešit, zařaďte tuto překážku mezi věci, které ovlivnit můžete.

Zaměřovat se na překážky, které opravdu nelze za žádných okolností překonat, je nesmyslné. Namísto toho je potřeba soustředit energii na věci, které měnit můžeme. A takových věcí je v životě víc než dost.

Pokud stále převládá strach či nechuť cokoliv řešit, je možné, že máte v sobě mentální infekci nebo mentální zatuhlinu. Jak se vypořádat s myšlenkovými konstrukcemi uloženými v paměti, které se staví proti našim zájmům, je nad rámec jednoho článku.

 

Co nám skutečně brání v dosahování úspěchu?
… především to, co máme v hlavě. Věříte-li, že něco nejde, potom to nejde. Stejně tak může být příčinou nedostatek  zkušeností či dovedností a strach z neznámého. Dále neochota cokoliv podnikat. Je pohodlnější a možná i bezpečnější pohybovat se po prošlápnutých cestách.

Na utváření bloků má vliv především naše interakce – vzájemné působení – s okolím a sebou samými. Jste-li aktivní a zvídaví, máte větší šance objevit a dosáhnout toho co chcete, než lidé pasivní a lhostejní. Více interakce správným směrem přináší zpravidla více zkušeností (pozor, nezaměňovat s vědomostmi). Se zkušenostmi roste vaše osobnost a tím šance na úspěch. Teprve vyzrálá osobnost může sobě určit, co znamená úspěch a jakou má mít podobu. Nevyzrálá osobnost bude závislá na vyjádření druhých, přičemž ono vzájemné působení má moc nasměrovat k dozrávání nebo i k úpadku a ke lhostejnosti.

Pokud jste dočetli až sem, je velmi pravděpodobné, že skutečně chcete něco ve svém životě zlepšit. Na těchto stránkách můžete objevit odrazové můstky pro potřebnou změnu.

 


Jak se ucházet o práci a jak (ne)napsat životopis

Co je dobré vědět, chcete-li si najít lepší práci? Začněte od potřeb zaměstnavatele. Následující článek není návodem jak získat práci. Jde o nástin procesu „zaměstnávání“, ale z druhé strany. Řada uchazečů vůbec nechápe očekávání zaměstnavatelů ani jejich potřeby. Tady je vaše šance: pokuste se podívat na věc z pohledu zaměstanavatele.
Celý příspěvek 

Ladění na rytmus tvořivosti

Ke vstoupení do rytmu tvořivosti je zapotřebí najít nejprve rytmus jednoduchosti.

Tvořivost je potřebou interakce se světem. Nelze ji vynutit; můžeme ji pouze umožnit. Nelze se stát tvořivými v izolaci od okolního světa.

Tvořivost potřebuje prostor, do kterého následně vstupuje. Život je tvořivost – také expanduje všude kam jen může a potřebuje prostor pro sebevyjádření.
Chybí-li prostor pro tvořivost, je-li prostor již obsazen pravidly, předsudky, šumem, překážkami, zdmi a ostnatými dráty, tvořivost se nemůže projevit v celé své kráse. Avšak i obsazený prostor je prostorem pro tvořivost. Je jen zapotřebí naučit se rozpoznávat a vnímat prázdná místa a nechat do nich expandovat kreativitu. I nejpevnější ocelové bariéry mohou povolit a stejně tak nejsilnější předsudky. I nejpropletenější provázance mohou prasknout a nechat na svých troskách vykvést něco nového, neotřelého, přitažlivého, krásného či ošklivého.

Autorka: Grace Schlesier

Rytmus tvořivosti lze snadno zachytit, dokážeme-li se navracet k jednoduchosti a k podstatě existence. Tou je potencialita – možnost tvoření. Možnost je například bílé plátno, na které můžete něco namalovat. Možnost je ticho, do kterého můžete vnést tóny.
Stačí si všimnout jednoduchosti (a dokonalosti) kamene, stromu nebo čehokoliv jiného, co nám připadá všední a hned se ladíme na podstatu svého bytí.
Skutečně tvořit lze jen v přítomném okamžiku. Jste-li plně přítomni a naladěni na své bytí, budete tvořit.
Snaha, očekávání, touha … jsou příznaky, že nejste přítomni. Vaše mysl se pohybuje v iluzorní budoucnosti, v neexistujících zkušenostech.
Obavy, strach, nerozhodnost … jsou rovněž příznaky, že nejste přítomni. Vaše mysl se pohybuje v iluzorní minulosti, v nepříjemných zkušenostech.

V okamžiku tvoření neexistují očekávání ani zábrany. Existují pouze indicie a projevy.

Krása skrytá v jednoduchosti nevyžaduje nic než uvědomění přítomnosti a vděčnost za prožitý okamžik.
V každodenním životě se ukrývá posvátné a vše, co děláte nyní a s vděčností a láskou, je posvátné.

 

7 + 7 způsobů jak zvýšit váš (energetický) potenciál

K fyzickému pohybu, i k myšlenkovému pohybu, potřebujeme energii – motivaci. Motivace je vždy o energii, o vůli k pohybu.

Získávání energie

1. Zajistěte pro sebe dostatek fyzického pohybu

Vaším nosným základem je fyzické tělo. Cvičení stimuluje pohyby tekutin i celých orgánů uvnitř těla. Díky většímu pohybu bránice během sportovních aktivit dochází ke stimulaci lymfatického systému, který je důležitý pro zajištění odvádění odpadních látek od miliard buněk vašeho těla. Znečištění způsobuje stagnaci, vyšší odpor, méně energie pro jednotlivé buňky. Nedostatečné pročištění těla se stává značnou zátěží.
Nejlépe se mi osvědčilo plavání. Není příliš namáhavé na klouby a stimuluje dobře dýchání (a tím lymfu).

 

2. Zajistěte pro sebe dostatek ovocných šťáv

Ovocné šťávy slouží nejen k dodávání fruktózy, která je výborným palivem pro organizmus, ale též podporují pročišťování těla. Tyto šťávy je nejvhodnější získávat přímo z čerstvého ovoce lisováním. (Nedoporučuji kupovat krabicové šťávy ani koncentráty. Obsahují většinou přidaný cukr a konzervační látky.)

 

3. Inspirujte se úspěšnými lidmi

Krátkodobě je velmi inspirující přečíst si biografie některých významných osobností. Zajímat vás mohou především jejich myšlenkové pochody, vnitřní a vnější motivátory, vytrvalost, odvaha dělat věci jinak, vůle a další dovednosti.

 

4. Zapisujte si úspěchy

Zpětná vazba je důležitá. Ve chvílích kdy se nedaří, kdy vládne chaos a ztrácíte víru v dokončení toho na čem pracujete, budou vaše oprášené vzpomínky na úspěšná tažení cennou oporou. Paměť co se týče vzpomínek na úspěch bohužel často selhává (nebo alespoň v mém případě).

 

5. Zapojujte svoji přirozenou hravost

Hravost má v sobě vždy zábavu a radost, což jsou tažné síly, vřídla energie. Pramen energie má vždy větší cenu než strašák. Hrajte si na detektiva, tajného agenta, na pana továrníka, na malé dítě, … hrajte si se slovy a věcmi, zazpívejte si, imitujte někoho, udělejte něco překvapivého, smějte se. Nejenže tím uvolníte mysl od neustálého tlaku, ale podpoříte tvořivost a svého uměleckého ducha.

 

6. Stýkejte se s pozitivně naladěnými lidmi

Lidé, ze kterých vyzařuje optimizmus, dokáži svou energii přenášet na druhé. Budete-li se stýkat s těmito energetickými roznětkami, pomohou vám objevit v sobě více energie (a víry v úspěch).
A pozor na vampíry! Energetický vampírismus je velmi rozšířený. Mnozí lidé jsou zvrácení. Libují si v možnosti povyšovat se nebo přenášet své problémy či negativismus na druhé. Nelze jim to vyčítat – vždyť jsou tohoto chování plná média -, ale nelze se jim podvolovat. Jednoduše vampíry ignorujte. Najdou si snadno jinou oběť (či soudruha vampíra).

 

7. Mějte vždy po ruce zdroj povzbuzujících myšlenek

Vytiskněte si seznam inspirativních myšlenek či citátů. V zatěžkávacích zkouškách se velmi hodí. Čtěte si je však jen výjimečně. Tyto myšlenky a citáty mohou snadno zevšednit a poté se stávají frázemi, které již nedokáží dostatečně povzbudit.

 

 

Omezování ztrát energie

1. Soustřeďte se vždy jenom na jednu věc

Nesmyslnost aplikování multitaskingu na lidský mozek nejčastěji objasňuji na následujícím příkladě. Programátor ke své práci potřebuje nejen svoji dlouhodobou paměť, ale i paměť krátkodobou, která má omezenou kapacitu a krátkou trvanlivost „dat“, nehledě na „poruchovost“. Je třeba v ní uchovávat názvy funkcí a proměnných, se kterými programátor právě pracuje. Pokud by se rozhodl pracovat na více projektech zároveň, musel by si pamatovat názvy funkcí a proměnných ze všech projektů. Nejenže by docházelo častěji k chybám, ale co je horší, dokončení projektu – tedy to nejdůležitější – by se nijak neurychlilo.

 

2. Udržujte vaší pracovnu (či pracoviště) přehlednou

Odstraňte ze stolu vše nepotřebné pro aktuální činnost. Ve vaší dlouhodobé paměti jsou odkazy na velmi mnoho informací. Vyvolání paměťových map bývá spuštěno asociačně. Pokud například máte na stole rozházené knihy, potom kdykoliv zavadíte pohledem o některou z knih, vystřelíte směrem k vašemu vědomému či nevědomému vnímání informaci o knize a jejím obsahu (pokud jste knihu již četli). Podobný vliv může mít jakýkoliv předmět, na který sklouzne během práce váš zrak.

 

3. Ignorujte informační šum

Z internetu a médií na nás neustále doráží nepotřebné informace. Naučte se rozlišovat co je pro vás prospěšné a co je škodlivé. (Škodlivé je cokoliv co podrývá vaši motivaci či jen odvádí pozornost stranou od podstatných věcí ve vašem životě.)

 

4. Vyvarujte se perfekcionismu

Nikdy nelze dosáhnout dokonalosti. Ta se totiž nachází v nekonečnu. Snaha o dokonalost vysává naprosto zbytečně velké množství vaší energie. Dokonalost = černá díra.

 

5. Přestaňte hledat svatý grál a začněte něco dělat

Už se vám stalo, že jste začali hltat jeden článek za druhým, knihu za knihou a po nějaké době jste zjistili, že jste na stejném místě jako předtím? Internet je plný nástrah. Každá informace na internetu uložená má (či měla) nějaký důvod, proč tam byla uložena. Tím důvodem nemusí být snaha pomoci druhým. Většinou jde spíše o snahu získat a udržet pozornost návštěvníků stránek. Žádná informace -byť bude sebelepší- vás nikam sama od sebe neposune. Jediné co má pro vás smysl je co uděláte – ne zítra, ne za týden, ale co uděláte nyní.

 

6. Nebojte se neúspěchu

Neúspěch je jako když vjedete do slepé uličky. Na jejím konci zjistíte, že nikam nevede, obrátíte se a jedete zpátky, abyste nalezli vhodnější cestu.
Život je tak trochu bludiště. Abychom poznali kudy vede nejlepší cesta, musíme se pořád pohybovat. Uvědomíte-li si, že každý neúspěch je vlastně přibližení k úspěchu, přestane vás „neúspěch“ vysávat a získáte odvahu jít pořád dál.

 

7. Rozpoznávejte co vás nudí a vystupujte ze zóny pohodlí

Chybí-li příležitost k růstu, dostavuje se nuda. Jsme pohodlní (stojí za tím neochota vydávat energii) a bojíme se změn (strach z neznámého a ze selhání). Nuda však vysává energii. Mezi příznaky ztráty energie patří breptání a stěžování si, jak je život těžký, jak nic nejde, jak je málo peněz, atd. Lidé, kteří si stěžují, se nudí. Jejich životní energie stagnuje.
Lékem proti nudě je vystoupit ze své zóny pohodlí.

 

 

Máte nějaký svůj vyzkoušený tip na zvýšení vnitřní motivace?

 

Umění jako příležitost k dosahování výjimečnosti

Autor obrazu Michael Parkes

Lidé tvoří z mnoha důvodů. Odhaduji, že vedle snahy o zajištění obživy existuje řada na první pohled ne zcela zřejmých popudů. Může jimi být touha zvěčnit a otisknout do historie svou jedinečnost, ale stejně tak i snaha vyjádřit své pocity, zalíbit se druhým, získat příznivce či pozornost, potěšit, popudit, vyjádřit svůj postoj, rozmělnit svou bolest jejím přenášením skrze svoji tvorbu na druhé, rozveselit, šokovat, evokovat, komunikovat …

Nenáleží mi soudit co je a co není umění. Svůj ortel nad uměním či „uměním“ vynáší vždy „koncový spotřebitel“, což je konzument či příjemce umění (byť se spoléhá na ortel expertů na umění). Co je tvořeno závisí nejen na tvůrcích, ale možná především na příjemcích. Příjemci jsou zpětnou vazbou tvůrcům. Mohlo by to fungovat například tak, že si prohlédnete/poslechnete/přečtete nějaký výtvor, přičemž vznikne pocit a vy ten pocit předáte autorovi. (Např. potleskem, komentářem, slovně, smíchem, pláčem, rozzlobením, nesouhlasem, poděkováním …) Pokud ve vás dílo žádný pocit nevyvolá, buď nejste správný příjemce, anebo (nevyvolává-li obecně žádné pocity) nejde o umění. Osobně věřím, že vše je svým způsobem umění, avšak naprostá většina stvořeného buď zevšedněla anebo je velmi těžké objevit na tom něco poutavého, krásného, harmonického či výjimečného.

V dalším textu se budu držet předpokladu, že umění je komunikace a jeho význam závisí na pocitech či emocích, které vznikají v příjemci. (Příjemcem může být přirozeně i samotný tvůrce – vše co děláte pro své potěšení či z vášně a se zaujetím, je tvorba, kterou obdarováváte především sama sebe. Činnosti jiné povahy jsou rutiny.)

Jak je možné, že některá díla jsou tak vysoce oceňována a přitom ve vás žádné pocity nevyvolávají, snad jen úžas nad jejich cenou? Jak to, že někdo za něco takového zaplatí tolik peněz? Třeba milion dolarů za „nějakou čmáranici“.
Může být i ten „úžas z ceny“ pocitem? Může se podílet na ceně onoho díla? Věřím, že ano.
Obdivovanost (a tím i cenu) zvýší také dílem vyvolané pocity překvapení až šokování. Umění vyvolávající podobné emoce však nepůsobí dlouho. Opakovaný vtip přestává být vtipem a stejně tak opakování překvapení. Napodruhé už nic nového, nic šokujícího a tedy žádný pocit.

Úplně jinou povahu však má tzv. nadčasové umění. V čem spočívá? Jistě si nemůže držet svou pozici v obdivovanosti nadlouho například pomocí vyvolávání pocitů z překvapení. Musí mít v sobě něco mnohem silnějšího. Možná zákonitost? Jde o harmoničnost? Je možné, že takové umění rezonuje se samou podstatou bytí? A co je podstatou bytí?
Existence je založena na vlnění, na vibracích, souladu, harmonii, provázanosti … Mám pocit – a je to jen pocit -, že dílo, které obsahuje cokoliv z podstaty Existence, se stává nadčasovým a najde si své příznivce ve kterékoliv době.
Ale co přesně je podstatou? Jedním z pilířů nadčasovosti by mohl být zlatý řez.

Zlatý řez

Zlatý řez vzniká rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. (Více Zlatý řez – Wikipedie) Zaokrouhleně je výsledkem dělení větší k menší části číslo 1,6.

V přírodě lze objevit uvedený poměr téměř všude. Konstrukce stromů – kořenů, kmenů, větví a listů má vysoce efektivní uspořádání. Příroda je „zkonstruována“ energeticky nejvýhodnějším způsobem. Nemůže nikoho potom překvapit, že i lidské tělo je v tomto smyslu zcela dokonalé a za nedokonalé jsou považovány jen odchylky od této zákonitosti.
Vše co obsahuje zlatý řez má v sobě i základ estetičnosti resp. krásy. Krásné to však být nemusí, jen může (vnímání krásy se zdá být s ohledem na přemnožení ošklivých věcí zcela individuální). Naopak uspořádání nerovnovážná budou působit spíše chaoticky a odpudivě. Obludnosti a ošklivosti nemohou být krásné, mohou však vyvolávat pocity, které s některými příjemci vnitřně rezonují. Nemusí jít jen o tvary. Uspořádat harmonicky či disharmonicky (až hnusně) lze barvy, tóny, slova a věty a jakékoliv prvky existence, které mohou být vnímány našimi smysly.

Autor obrazu: Leonid Afremov

Najít umění, které inspiruje, vyzařuje dokonalost a soulad, hladí na duši … je velmi těžké. Pro tento příspěvek jsem se snažil najít vhodné obrazy přes dvě hodiny. Prošel jsem desítky galerií, ale nic mě neuchvátilo natolik, aby vznikly nějaké výraznější pocity. Nevěřím, že je málo potenciálních příjemců skutečného umění. Dali byste si do obývacího pokoje spíše něco krásného nebo něco ošklivého? Věřím, že většina čtenářů si v duchu řekne, že spíše něco krásného.
Přesto je nesmírně obtížné takový obraz objevit. Záleží samozřejmě na mnoha faktorech. Do každé místnosti se hodí něco jiného a každý máme jiný vkus. Skutečné umění si představuji jako něco co je krásné, inspiruje a oslovuje, rezonuje s naší podstatou. Takové umění je natolik vzácné, že by po něm měla být teoreticky vysoká poptávka. Ta však není. Lidé se snadno spokojí s tím co je. Poptávku může pravděpodobně vytvořit jen samo umění  – přivede-li jej někdo na svět. Potenciál, který v sobě skrývá neprobádaný prostor umělecké sféry, může být po informační revoluci další oblastí, kde se bude možné dobře prosadit. Ten kdo bude chtít vyniknout – kdo bude chtít mít opravdový úspěch – bude muset být zároveň i umělcem. Vzácnost bude vždy hodnocena ze všeho nejvíce.

 
[iframe src=“http://player.vimeo.com/video/9953368″ width=“100%“ height=“480″]

Efektivní vedoucí – Peter F. Drucker [výpisky z knihy]

Peter F. Drucker byl znám jako rádce a konzultant pro veřejné, vládní a podnikové organizace v USA i v zahraničí. Je považován za zakladatele moderního managementu.

 

Kniha Efektivní vedoucí je určena především vedoucím pracovníkům. Myšlenky v ní obsažené však může aplikovat každý, kdo hledá účinnější způsoby jak být v každodenním snažení efektivnější.

 

Jaké jsou základy efektivnosti vedoucího pracovníka?

  • Klade si otázky: „Co je potřeba udělat?“ a „Co je dobré pro organizaci?“
  • Vypracovává plány aktivního jednání.
  • Přebírá odpovědnost za rozhodnutí a za komunikaci.
  • Soustřeďuje se především na příležitosti (ne na problémy).
  • Přemýšlí a vyjadřuje se spíše se zřetelem k „my“ než „já“.

Otázka „Co je potřeba udělat?“ nezní „Co chci udělat?“. Tato otázka téměř vždy obsahuje více než jeden naléhavý úkol.

Jaké jsou žádoucí výsledky a cíle? Vypracování plánu aktivního jednání je zmapování cesty k cíli a naplánování postupu. Plán jednání je vyjádřením záměrů.

Každý úspěch vytváří nové příležitosti – stejně tak i nezdar.

Rozhodnutí není přijato, dokud lidé neznají:

  • jméno osoby, která je odpovědna za jeho realizaci;
  • konečný termín;
  • jména lidí, kterých se bude rozhodnutí týkat.

 

 

Pět návyků myšlení, které je nutné si osvojit, aby se člověk stal efektivním:

  1. vím na co vynakládám svůj čas
  2. snažím se o výsledky
    Ptám se: „Čeho má být dosaženo? Jaké musí být výsledky mé práce?“
  3. stavím na svých silných stránkách a na silných stránkách spolupracovníků; začínám tím, co již umím
  4. soustředím se na omezený počet oblastí; držím se stanovených priorit; nejdůležitější věci dělám vždy jako první
  5. dělám správné kroky ve správném pořadí; zvažuji svá rozhodnutí

 

Poznej svůj čas

Vím na co vynakládám svůj čas:

  • zaznamenávám a sleduji co dělám (vyhodnocuji co dělám)
  • řídím co dělám (rozhoduji se podle priorit)
  • seskupuji činnosti v souvislé jednotky (dávková práce)

 

Jde o vytváření a zdokonalování procesů „dosahování výsledků“.


Efektivní pracovníci se vyznačují ze všeho nejvíce pozornou a pečlivou péčí o čas.

Nelze spoléhat na paměť, když jde o vyhodnocování efektivnosti využívání času. Člověk ztrácí představu o čase velmi snadno. Pro vyhodnocování efektivnosti je zapotřebí provádět měření a nejlépe pomocí asistenta.

Má-li efektivní pracovník řídit své jednání efektivně, musí vědět na co spotřebovává čas.

Je zapotřebí uspořádat činnosti do velkých souvislých jednotek, ale pracovat s přestávkami.

Vrcholoví vedoucí si v organizacích pravidelně vyhrazují čas na kontakt se znalostními pracovníky a ptají se jich:

„Co bychom my ve vedení této organizace měli vědět o vaší práci?“

„Kde vidíte příležitosti, kterých nevyužíváme?“

„Vidíte nějaká nebezpečí, která dosud přehlížíme?“

 

Hlavní příčiny časových ztrát:

1. Nedostatek systematičnosti či prozíravosti. (Typickým příkladem jsou pravidelně se opakující krize.)

2. Zapojení příliš velkého počtu pracovníků.

3. Špatná organizace práce.  Jejím příznakem je nadměrný počet porad. Porady jsou přiznáním nedostatečné organizovanosti. Buď se totiž lidé radí, nebo pracují. Nelze dělat obojí současně.

4. Špatná práce s informacemi.

 

Čím více lidí má organizace, tím častěji jsou zapotřebí personální rozhodnutí.

Někdejší ředitel General Motors údajně prohlásil: „Nemám žádné tajemství mého úspěchu – jednoduše vycházím z toho, že první jméno, které mě napadne, pravděpodobně nebude správné – a proto celý myšlenkový a analytický proces několikrát opakuji, než se rozhodnu jednat.“

Z praxe vyplývá, že personálním rozhodnutím je nutné věnovat několik hodin nepřetržitých a ničím nerušených úvah, pokud má být rozhodnutí s co největší pravděpodobností správné.

 

První věci na první místo

Pokud existuje nějaké „tajemství“ efektivnosti, tak je to soustředěnost. Efektivní pracovníci dělají nejdříve nejdůležitější věci a vždy dělají jen jednu věc. (Při práci je zapotřebí využívat dočasnou paměť. Její kapacita je omezená.)
Lidé, kteří zvládají hodně věcí, a přitom tolik obtížných, pracují vždy jen na jediné. V důsledku toho na ně na všechny nakonec potřebují mnohem méně času než my ostatní.
[pozn. autora: Představme si práci programátora. Při programování potřebuje zpravidla pracovat s větším množstvím funkcí a proměnných. Musí si pamatovat jejich názvy a jak s nimi pracovat. Pokud by pracoval na více projektech najednou, musel by si pamatovat i názvy funkcí a proměnných z ostatních projektů. Nejenže by bylo obtížné si vše pamatovat, ale docházelo by častěji k chybám, bylo by mnohem náročnější vyznat se v tolika řádcích kódu a co je nejhorší, i kdyby si vše dobře pamatoval a dokázal se v každém projektu rychle zorientovat, nijak by se tím práce neurychlila! Multitasking je záminka pro vyhýbání se vytrvalé soustředěné práci.]

Je zřejmé, že na dokončení všech úkolů nikdy nebude dostatek času. Proto je nutné věnovat čas pouze těm nejdůležitějším úkolům. Čím vyšší přispění, tím větší a souvislejší časové úseky jsou zapotřebí.

 

Prvky procesu rozhodování

1. Pochopení povahy problému: Jedná se o obecný problém, který lze řešit podle pravidel či zásad, nebo se jedná o výjimečný případ?

2. Určení mezních podmínek. Co má rozhodnutí přinést? Jaké jsou cíle? Jaké jsou minimální výsledky, které musí zajistit? Jakým podmínkám musí vyhovovat?

3. Důkladné promyšlení jak má vypadat řešení vyhovující mezním podmínkám. Rozhodnutí je volba mezi alternativami. (Jen výjimečně se rozhoduje mezi tím, co je správné, a tím, co je nesprávné.) V nejlepším případě jde o volbu mezi „téměř správným“ a „pravděpodobně nesprávným“.

4. Začlenění aktivního opatření směřujícího k realizaci rozhodnutí do rozhodnutí samého.

5. Zajištění zpětné vazby, která prověřuje správnost a efektivnost rozhodnutí s ohledem na skutečný běh událostí.

 

 

Jeden z pohledů na úspěch v podnikání

 

Vavřínový věnec - symbol pro vítězství (ale také se někdy používá, když potřebujete využít pohřební služby)

 

Úspěch v podnikání je možné zjednodušeně definovat jako dosahování cílů (a vyhrávání v hospodářské soutěži). Cíle se odvíjí především od potřeb společnosti.
Vaším důvodem k podnikání může být potřeba získávání finančních příjmů, touha po svobodě a nezávislosti, touha po dosažení životního naplnění, radost z tvoření (uspokojení ze smysluplné práce), potřeba uznání a další.

Potřeby společnosti jsou potřeby jednotlivců a organizací, které můžete uspokojovat a dosahovat tím i svého uspokojení.

Chybí-li dlouhodobě úspěch, podnikatelská aktivita ztrácí svůj smysl a odumírá. Je-li určení cílů příliš obecné, potom i jinak velmi úspěšný podnik může být defacto neúspěšný. Pokud si dáte za cíl „vydělávat peníze“, tedy příliš obecný cíl bez určení kolik peněz a v jakém časovém horizontu, jen těžko dosáhnete úspěchu – nevíte jak úspěch vypadá. (Je úspěch zisk 10 tisíc,  50 tisíc nebo 100 tisíc? Anebo milion? Deset milionů? A za jak dlouho? Za rok, za dva roky, za deset let?)
Bude-li vaší prioritou – tím co považujete za úspěch – radost z tvoření, i přesto musíte mít cíl. Tím je například konečná podoba vaší každodenní práce.
Tvoříte-li něco, co nikdo nechce, ale vám se to líbí a tvoření té věci vás baví, potom nejde o podnikání, ale o vaše hobby. Podnikání je interakce s jednotlivci a subjekty. Potom i když vám to jde dobře, jedná se o podnikatelský neúspěch.

Vaše firma má vedle jiných cílů vždy i cíl přežít (alespoň po dobu kdy je aktivní a její činnost má smysl) – tak jako je tomu u všech živých organizmů. Pro přežití je nutné dosahovat zisku. Zisk je jednak příležitostí k dalšímu rozšiřování společnosti a také „zásobou energie“ na horší časy.
Příjmy musí v dlouhodobém měřítku přesahovat výdaje. Nejmenší „podnikatelskou jednotkou“ je každý jednotlivý člověk. Předmětem „podnikání“ je jeho osobní život. Máte příjmy a výdaje. Pokud vaše výdaje dlouhodobě převyšují nad příjmy, máte i docela podstatný problém. Budete-li chtít tento problém řešit záplatováním, půjčováním, spoléháním se na dobrovůli věřitelů, je pravděpodobné, že se jednou stanete otrokem. (Jste-li v plusu, jste symbiontem.)

Dosahování úspěchu je cyklické. Na počátku je nápad a cíl. Nápad může vzniknout z existence nějaké potřeby anebo může potřebu i vytvářet. Druhým krokem bývá sestavení plánu, jak potřebu či potřeby uspokojovat. Od plánu se odvíjejí činy, akce, jednání směřující k dosažení cíle. Důležitá je zpětná vazba. Bylo-li cíle dosaženo, slouží tato zpětná vazba ke stimulaci dalšího rozvoje a dalších aktivit. Zpětná vazba stimuluje motivaci.

V podnikání existuje mnoho záludností. Jednou z nich je nezbytná existence konkurence. Dostane-li někdo nápad, je velmi pravděpodobné, že brzy podobný nápad bude mít i někdo jiný. Nejjednodušší je začít druhé napodobovat. Chybí-li však vynalézavost (a odvaha) a dojde jen k prostému kopírovaní nápadů, je těžké vyniknout. Vaší největší výhodou a příležitostí je možnost dělat věci jinak, lépe, s větším důvtipem. Lidé se však bojí být důvtipní a obtížně opouštějí svojí zónu pohodlí. Společnost vytváří důmyslné překážky, které brzdí vývoj. Překážky jsou nepřetržitě instalovány do myšlení jednotlivců pomocí systému školství, médii a dalšími informačními kanály. Dokážete-li tyto překážky – viry vědomí – rozpoznávat, získáváte výhody oproti ostatním.

Jakákoliv činnost vyžaduje čas. Má-li být něčeho dosaženo, je nutné podniknout řadu kroků, přičemž každý krok vás bude stát určitý počet jednotek času. V životě je možné dosáhnout čehokoliv – nebo by to alespoň bylo možné, pokud bychom měli neomezené množství času. To nemáme, protože naše tělo je naprogramováno k sebedestrukci. Obnova buněk je povolena jen do určitého množství cyklů obnovy. Pokud by se vám podařilo tento mechanismus obejít – přeprogramovat se -, docházelo by k úplné obnově vašeho těla. Všechno – i tělo – jsou jen komplexní energetické informace.  Kdyby bylo možné myšlením ovlivňovat RNA, mohla by RNA upravit DNA tak, aby bylo vždy vše v udržitelné harmonii).
Existence času se zdá být nejsilnějším (byť násilným) motivátorem našeho snažení. Není náhoda, že slovo úspěch má v sobě jako základ slovo spěch. Úspěch má jakoby znamenat, že čím budete rychlejší, tím více toho zvládnete a o to můžete být (ú)spěšnější než konkurence. To je ale otázka do pranice.

 

Cvičení pro aktivaci prospěšných myšlenek

Náš život řídí myšlenky. Jejich původ bývá většinou nenápadně vklíněný do mysli systémem – společností. Společnost (státní instituce, škola, rodina, přátelé, média, zvyky, tradice … ) utváří vnější názory, představy, požadavky, potřeby, touhy, vize, zákony, normy chování atd., které vědomě či nevědomě přijímáme za své nebo s nimi nesouhlasíme.  Vytváříme samozřejmě i své vlastní názory, ale zpravidla jsou postaveny na konstrukcích představ o realitě, které jsme přejali za své během života.

Každý máme v hlavě vytvořené jiné modely vnějšího světa. Tyto modely jsou vytvářené myšlenkami.

Své myšlenkové toky můžete usměrňovat. Můžeme cíleně vyvolávat představy toho, čeho chceme dosáhnout. Na druhou stranu je obtížné snažit se zahnat představy, které jsou negativní či destruktivní. Namísto potlačování škodlivých myšlenek je třeba zaměstnat mysl odváděním pozornosti na to co chceme.
Pro příklad: Zkuste vyrušit opakující se myšlenku na osobní bankrot tím, že budete soustavně myslet na: vyhnutí se ztrátě zákazníků, vyhnutí se krachu, likvidaci, rozprodání majetku, exekuce, soudy, vymáhání dluhů, … Takové zneužívání vaší představivosti je sebedestruktivní. Do popředí vědomí se musí dostávat myšlenky, které vyvolávají obrazy úspěchu a kýženého stavu, nikoliv obrazy destrukce a pádu. Motivace strachem je sice také účinná, nicméně chybí-li pozitivní myšlenky (víra v úspěch), půjde vám brzy taková motivace po krku.

Nelze si zakázat nemyslet na něco. Lze jen myslet na něco jiného.

Chcete-li pracovat na zlepšování obsahu vaší mysli, potom jedním z neúčinnějších způsobů je klást si často a dlouhodobě otázky, které mysl užitečně zaměstnají, aktivují a udrží ve vámi vymezeném myšlenkovém prostoru. Mně osobně pomáhá nejlépe, když se snažím být maximálně užitečný. Tato snaha nejenže spolehlivě obsazuje většinu mého myšlenkového prostoru, ale navíc mi přináší i hlubší vnitřní uspokojení z prožitků tvořivosti (a prostřednitvím směny mých výtvorů také nezbytné finanční prostředky pro další fyzickou existenci).

Ochránit svůj myšlenkový prostor je náročné, protože vnější prostředí tento prostor nepřetržitě napadá. Stačí si uvědomit, kolik je všude reklamy, skryté inzerce na cokoliv, názorů a představ o světě. (Názory působící proti vám – myšlenky parazitující na vaší mentální energii, nazývám viry vědomí. Bude jim věnováno několik článků.)

Snažit se donutit na něco soustavně myslet většinou nelze. Oproti tomu položením otázky je možné pohyb myšlenek směrovat poměrně účinně. (Myšlenky jsou jako stádo ovcí; vy – vaše pravá podstata, jste pastevec. Nejste myšlenkami, jste tím, kdo je vnímá a ovlivňuje.)
Kladením si správných otázek dáváte impuls představivosti. Od představivosti se odvíjí celé naše snažení. Je-li mysl infikována představou, která nenabízí řešení, ale jen obavy, velmi těžko taková představa uvede do chodu naší tvořivost. Věříte-li, že něco nejde, nebudete se snažit objevit jak daného stavu dosáhnout, protože vaše představivost je uzavřena před tvořivým hledáním řešení. Dokonce se ani nepokusí řešení hledat!

Otázky je třeba sepisovat podle vašich potřeb. Zde uvádím příklady pro inspiraci:

  • Za co jsem vděčný?
  • Co mě opravdu baví a přináší mi pocity radosti a uspokojení?
  • Z čeho mívám největší radost?
  • Na co se těším?
  • Jaké osobnostní vlastnosti nejvíce oceňuji?
  • Co chci na sobě změnit?
  • Co na sobě obdivuji?
  • Jaká slova a věty mě nejvíce povzbuzují?
  • Které moje dovednosti přinášejí druhým největší užitek?

Objevují-li se ve vašem vědomí často i negativní myšlenky, je možné je důkladněji prozkoumat a navázat na ně kladení otázek, které se soustřeďují na nalezení řešení. ‚Navázáním‘ se rozumí vytvoření umělé asociace, která po té co se objeví negativní myšlenka, aktivuje položení vhodné otázky.

Příklad:

Nemám na nic čas. Nic nestíhám.
-> „Jak mohu získat více času?“
-> „Na co všechno potřebuji více času a proč?“
-> „Co mne okrádá o čas?“
-> „Které z mých denní činností jsou neužitečné a jaké jsou naopak prospěšné?“
-> „Jak mohu vypěstovat zvyk ve vykonávání jenom nejdůležitějších věcí a tím k získání více času?“
-> …

Proudění – flow

Stav proudění (flow) je vysoce žádaný mentální proces, při kterém se věnujete nějaké činnosti (ideálně tvořivé práci) s absolutní soustředěností. Jste tou činností zcela pohlceni a tvoříte s velkou vášní. Jedná se o ideální stav vědomí, při kterém se cítíme nejlépe a podáváme náš nejlepší výkon. Je ověřeno pomocí experimentů, že ve stavu flow je produktivita 5x vyšší a tvořivost 3x vyšší, než při běžné pracovní činnosti. Je to jako kdybyste šli v pondělí do práce a zvládli toho za osm hodin tolik, jako standardně pracující lidé za celý týden. Zbývající dny od úterka do pátku by byly už jen bonusové.
Díky flow dochází nejen k významnému zvýšení produktivity a tvořivosti, ale také k zažívání pocitů štěstí – zejména proto, že se dostáváme mimo dosah našeho vnitřního kritika, mimo pařáty svého ega, zažíváme „jednotu s vesmírem“ a podobné subjektivně spirituální pocity.

Celý příspěvek 

Schopnost odolat impulsu

Schopnost odolat impulsu

Sebeovládání hraje v životě velmi významnou roli. Experimenty s bonbóny („The Marshmallow Test“), které prováděl v sedmdesátých letech psycholog Walter Mischel, prokázaly, že lidé, kteří dokáží odvrátit své pokušení a oddálit získání odměny, jsou výrazně úspěšnější než ti, kteří jednají impulsivně a chtějí mít vše hned.

Mischel prováděl testy se čtyřletými dětmi. Vždy před ně položil bonbóny a řekl jim, že si mohou vzít jeden teď, ale když vydrží, než se za chvíli vrátí, mohou si vzít dva.
Některé děti si hned nedočkavě vzaly jeden bonbón. Jiné trpělivě čekaly. Během čekání si zakrývaly oči, aby pokušení zmizelo. Nebo si zpívaly, hrály si s rukama, pokoušely se usnout. (Jedno dítě dokonce chvíli olizovalo stůl okolo bonbónu.)
Mischel tyto děti sledoval o 14 let později, poté, co dokončily střední školy. Ty děti, které ve čtyřech letech dokázaly trpělivě počkat, měly ve škole výrazně lepší studijní výsledky, než děti, které jednaly impulsivně. Dokázaly lépe vyjadřovat své myšlenky, lépe se soustředily, ovládaly schopnost plánovat do budoucnosti a také většinou své plány dotáhly do konce.

Dokázat odolat impulsu – náhlé pohnutce k určitému chování, odolat bezprostřední reakci na stimul, je možná nejdůležitější psychická kvalita, která odlišuje úspěšné od těch méně úspěšných.
Tato schopnost je kořenem veškerého emočního sebeovládání. Existuje řada důkazů, že ovládání pohnutek je možné se naučit. Je však stejně jako u jiných dovedností nutné tuto dovednost formovat postupně. Prvotním krokem je naučit se uvědomovat si své emoce, které se nás snaží ovládnout. Toho lze dosáhnout udržováním zvýšené pozornosti a vnímavosti na vnitřní pocity.

Rysy vůdčí osobnosti


Jaké jsou charakteristické rysy zdravě vůdčí osobnosti?

  • jasné vize a cíle
  • ochota a nadšení pro věc
  • vřelost a empatie (vcítění do druhých)
  • celistvost
  • klid a vyrovnanost
  • férové jednání
  • vnitřní síla
  • přizpůsobivost změnám
  • schopnost plánovat a organizovat
  • týmová spolupráce
  • sebedisciplína
  • vytrvalost

Nelze být lídrem pokud následujete lídra.

Smysl existence firmy/společnosti udává směr, kterým se vyvíjí. Smysl může být abstraktní; vize musí být konkrétní. Vize je sdílené vykreslení budoucnosti. Pravý lídr pomáhá ostatním vizi vnímat a rozpoznávat; pomáhá ji probouzet a povzbuzovat u druhých. Pravá vize vede k odevzdání, spíše než k vyhovění. Vyhovět je možné manažerovi. Odevzdat se lze jen lídrovi.

Má být lídr zároveň manažerem?
Dokud lídr nepřenese svou vizi na druhé, zůstává  manažerem. V momentě, kdy lidé začnou sdílet jeho vize, stávají se svobodnější, nezávislejší a začínají být motivováni zevnitř. Stávají se lídry sama sebe. Zároveň zůstávají loajální svému lídrovi a díky vnitřní motivaci mu pomáhají ve společném tažení na cíle.


Jak lze utvářet vizi?

Sepište brožuru, skript, řeč … cokoliv co vás přiměje vyjádřit svou vizi okolnímu světu.
V okamžiku kdy sepíšete vizi na papír, rozpoznáte i její slabá místa. Zkoumejte svou vizi z více úhlů. Sledujte při tom pozorně své pocity.

V čem se liší role lídra od role manažera?

lídr v.s. manažer
Úkolem lídra je definovat současnou realitu a kam se má dojít. Vše okolo je management. Manažer je správce systému a dohlížitel. Řídí zdroje, zadává úkoly, koordinuje. Vůdce oproti manažerovi má vliv na vnitřní motivaci lidí a inspiruje. Lidmi je následován. Aby byl pravým vůdcem, musí vyzařovat rysy, které způsobují, že jej lidé následují.

Lídr má jasnou vizi, vykresluje cíl a lidé jej následují také proto, že mu věří a jsou vnitřně ztotožnění s jeho vizemi a ideály. Dokáže pozorně naslouchat, je přístupný pro všechny, je empatický. Vyznačuje se komunikativností, schopností vcítit se a podpořit. Komunikuje především na hluboké vnitřní úrovni, kde se střetávají jádra lidského já, bez hraní rolí, bez přetvářek.

Kdo přemůže druhé, je silný.
Kdo přemůže sám sebe, je mocný.

Vůdce vykročí vpřed a druzí jej následují. Jeho kroky jsou s důvěrou napodobovány. Oproti tomu manažer lidi tlačí dopředu; říká jim, co mají dělat. Manažer je defacto programátorem a jeho podřízení jen vykonávají jednotlivé instrukce programu – jako roboti. Může se objevit ze strany pracovníka podřízeného příkazovému systému nějaká snaha o inovace nebo obecně vyšší snaha směrem k efektivnímu dosahování cílů?

Nejefektivnější způsob vedení přenáší pohled majitele na pracovníky. Dojde-li k vnitřnímu ztotožnění s vizí majitele, dochází i k přijetí závazků za své. (Alespoň v ideálním případě.)

Vůdci jsou zanícení pro věc. Dokáží přenést náboj. Mají velkou energii (často díky jasné představě cíle). Starají se a dávají to najevo. Vyzařují dospělost a nikoliv autoritativnost. Jsou odvážní.
Lidé napodobují druhé. Je to naše nejpřirozenější dovednost. Pokud je manažer uzavřený, chladný, bojácný, budou jej jeho podřízení podvědomě v těchto rysech napodobovat.

Jak může lídr zlepšovat vztahy? … Už jen tím, že projevuje upřímný zájem o druhé:

„Na čem pracujete?“
„Jak se daří?“
„Co mohu udělat pro to, aby se vám tady pracovalo lépe?“

nastavení priorit

Vykonávání úkolů podle priorit

Dosud nejefektivnější a nejjednodušší způsob, jak zvládat neustálý nedostatek času, je přidělovat priority všemu co děláme na základě důležitosti ve vztahu k cílům. Podmínkou funkčnosti takového systému je důsledné vykonávání jednotlivých elementárních úkolů a sice vždy od nejprioritnějších, k méně důležitým, přičemž na ty s nejnižší prioritou se většinou ani nedostane. A v tom je to kouzlo. Čas věnujete jen tomu, co vám něco přináší.
Od výrazu „Time Management“ jsem v podstatě upustil. Jde řídit čas?! Neřekl bych. Můžeme se rozhodovat co budeme v čase dělat? Můžeme.

 

Systém plnění úkolů podle priorit:

  1. vytváříme a udržujeme seznam elementárních úkolů
  2. u každého úkolu zaznamenáme prioritu (jakou má úkol důležitost ve vztahu k hlavním cílům?)
  3. seznam setřídíme podle priorit od nejvyšší po nejnižší (efektivní je stupnice od 1 do 5 nebo od 1 do 10)
  4. nikdy nepřeskakujeme pořadí – vždy vykonáváme jenom úkoly s nejvyšší prioritou!
  5. nejde-li úkol vyřešit, rozbijeme jej na jednodušší části
  6. úkoly delegujeme na specialisty/spolupracovníky

Jednotlivé úkoly musí být jednoduché (elementární). Potom budou většinou proveditelné. (Máme-li rozvinutou emoční inteligenci natolik, že se dokážeme ovládat. Pouhý intelekt na to zdaleka nestačí.)
Nesnazší aplikace výše uvedeného systému spočívá v zapisování úkolů do obyčejného textového souboru (soubory s příponou txt). Tento soubor můžete mít na viditelném místě na Ploše a denně s ním pracovat.
Ze začátku bývá těžké vůbec si vzpomenout, že mám nějaký nový systém. Stačí však přetáhnout soubor do složky „Po spuštění“ a pak se otevírá automaticky při startu.

Chápu, že pro mnohé může být takto primitivní systém přehlédnutelný, ovšem v jednoduchosti je síla a v tomto případě si to můžete snadno vyzkoušet.

 

Talent je dogma. Objevte svoji výjimečnost!

talent
Talent se velmi přeceňuje. Dovolím si říci, že je slovo talent dokonce používáno jako výmluva za naši lenost nebo pohodlnost.

Omezuje-li vás v rozletu přesvědčení typu „Nemám talent“, potom doporučuji nastudovat literaturu autorů, kteří se zabývali výzkumem talentu.  [Talent is Overrated – Geoff Colvin; The Talent Code – Daniel Coyle]
Ani Mozart, který bývá často označován za člověka, jež se „narodil umělcem“, neměl vrozený talent. Měl však otce – úspěšného hudebního skladatele Leopolda Mozarta, který jej dobře vedl. Úspěch mladého Wolfganga je výsledkem dlouhodobého, velmi intenzivního tréninku.

Mozart byl odevzdaný skládání hudby. Byl hudbou zcela pohlcen. Stalo se tak ovšem díky jeho otci, který byl nejen skvělým skladatelem, ale především učitelem. Již v roce, kdy se Wolfgang narodil, publikoval jeho otec vlivnou příručku ke hře na violu. Slavným se Wolfgang nestal hned v dětství, kdy byl již velmi důsledně veden, ale až v jednadvaceti. Trénoval mnoho let, než dosáhl mistrovství – než se projevil jeho „talent“.
Velmi podobné je to s nejznámějším golfovým hráčem světa Tigerem Woodsem. Také se s talentem nenarodil. Téměř od kolébky jej intenzivně učil jeho otec posedlý golfem.

Na nedostatek talentu se nelze vymlouvat. Jde o cíleně transformovanou píli, odevzdání, vytrvalost. Nic jiného. Co dělat, pokud chcete být úspěšní, ale „talent“ ve vás od dětství nikdo nerozvíjel? Je pozdě? Vzdát to?! … V žádném případě! Chcete-li opravdu uspět, uspějete. Musíte však investovat svůj čas a energii. Mnoho času a mnoho energie. Chybí-li vám zatím vlastnosti, které nejvíce napomáhají k dosahování úspěchu (vytrvalost, sebedisciplína, cílevědomost, soustředěnost a další), zvažte, zda by nestálo za to na těchto vlastnostech začít pracovat.

Nikoliv talent, ale výjimečnost!

Talent jako vrozená dispozice neexistuje. Vždy se jedná o schopnosti či dovednosti získané naší vlastní aktivitou – tedy tím, že se něčemu intenzivně věnujeme. Namísto používání slova talent by bylo vhodnější začít tomu říkat výjimečnost. Paradoxně totiž používáním slova talent zabíjíme zájem lidí o to co je nejvíce zajímá. V důsledku – když usoudí, že nemají talent – jejich zájem uvadá.

Výjimečnost získáváme svým vlastním přičiněním (též díky vlivu prostředí). Není to nic, s čím bychom se rodili.

 

Může být lucidní snění cestou k duchovnímu povznesení?

Hledáte spasení, nesmrtelnost, povznesení, osvícení, nebo něco podobného? … Kdo ví? Možná jsou lucidní sny cestou k prozření …

 

Chcete-li podnikat, vaše výjimečnost vám může dopomoci k nalezení nejvhodnější oblasti pro podnikání. Výhodou je, můžete-li čerpat energii přímo z toho, co děláte. Když se nedaří, máte sice dobrou zpětnou vazbu – víte, že je třeba něco změnit, ale není to příliš motivující. V oblastech, ve kterých jste výjimeční, můžete však získat velmi výživnou zpětnou vazbu. V takových oblastech budete totiž zažívat úspěch častěji než neúspěch a navíc neúspěch budete vnímat skutečně jen jako dobrou zpětnou vazbu. Neodradí vás od dalšího snažení – právě naopak – pomůže udržet se na cestě.

Jak zjistit v čem vynikáte pokud si nejste jistí?

  1. Při jaké činnosti ztrácíte pojem o čase?

  2. Za co získáváte od druhých uznání?

  3. Jaká práce se vám nejvíc líbí?

  4. Čím jste chtěli být, do jaké role jste se stavěli v dětství?

  5. Jaké jsou vaše přednosti?

  6. Co vám jde samo od sebe, aniž byste se museli příliš snažit?

  7. Do čeho se nemusíte nutit?

  8. V čem jsem dosáhl úspěchu?

  9. V čem toužíte přispět společnosti?

  10. Jak si představujete ideální pracovní den?

  11. Kam nejčastěji směřuje vaše pozornost?

Pomocí otázek vedených podobným způsobem můžete identifikovat všechny své silné stránky a následně je využít v podnikání, upevňovat je a rozvíjet.

Přednosti – rozvinuté dovednosti – odhalují, můžete-li něco dělat snáze, než jiné činnosti. Tam je vaše konkurenční výhoda. (Jedna z konkurenčních výhod.) Výjimečnost odhaluje, jak dobře a jak často danou činnost nebo dovednost provozujete.
Snaha vyhýbat se problémům může pomoci vyhnout se problémům, ale nelze tím působit na výjimečnost.

Sledujte své spontánní emoční reakce. Reakce v extrémních situacích odhalují vaše přednosti – odhalují v čem vynikáte.

V dětství nás některé aktivity přitahují a jiné odpuzují. Množství synaptických spojů je určeno tím, co nás v dětství nejvíce přitahovalo. Některé z vašich synaptických spojů jsou silnější než ostatní. Rychlost, s jakou se učíte nové věci, může naznačovat výjimečnost.

Zkoušejte nové věci. Naučíte-li se něco překvapivě velmi rychle, je to důvodem k hlubšímu prozkoumání. Buď to cítíte nebo ne. Pozorujte intenzitu, s jakou prožíváte aktivitu jíž se účastníte. Sledujte dominantní vzorce svého chování.

Základem úspěchu jsou kvalitní návyky. Jenže co dělat, když se vám návyky nedaří budovat? Pracujte místo toho s mininávyky. To dokáže každý, i ten největší prokrastinátor. Aplikace, pomocí které lze mininávyky trénovat, je zdarma a bez reklam. Více najdete na této stránce: Jak budovat mininávyky.