V tomto příspěvku zmiňuji extrémně důležitou informaci, která mi stále unikala. Teprve když jsem začal hledat fyzikální podstatu myšlení, celá skládačka pomalu zapadá dohromady. V životě je nesmírně těžké řídit se radami druhých, které nejsou podložené fakty, nebo alespoň uvěřitelným vysvětlením proč rady mohou pomoci a hlavně jakým způsobem to funguje. Platí to i o pozitivním myšlení. Proč se tvářit pozitivně, když realita je jiná?
Proč se tvářit pozitivně a neustále kultivovat růstové myšlení
Máte-li tak jako já silnou poruchu pozornosti (ADHD), určitě už víte, že za tím stojí chybná práce mozku s dopaminem. Vaše narušené receptory fungují obrazně řečeno jako vysavač s turbo sáním. Dopamin uvolňovaný za účelem motivace k činnosti vám receptory „vysávají“ mnohem rychleji, než neurotypickým jedincům (normálním lidem bez poruchy pozornosti). Proto psychiatr předepisuje Aderal a podobné „léky“ založené na dodávání vysokých dávek dopaminu externě, aby vaše „vysavače“ zahltil a něco málo zbylo i pro motivaci k aktivitě.
Dopamin je zodpovědný jak za motivaci, tak i za správnou činnosti exekutivních funkcí a efektivitu. Rozhoduje o vašem úspěchu či neúspěchu v životě. Pokud byste neměli žádný dopamin, nemohli byste se ani pohnout, natož plnit nějaké úkoly na cestě k cílům.
Podívejme se na jádro problému z pohledu subjektivního vnímání reality. Myšlení lze zhruba rozdělit na dvě kategorie, zde konkrétně použiji veleznámé termíny psycholožky Carol S. Dweck, která se proslavila knihou Mindset – The New Psychology of Success. Rozděluje myšlení na neměnné nastavení mysli, tzv. „fixed mindset“ a růstové nastavení mysli, tzv. „growth mindset“.
Zatímco lidé s neměnným myšlením nevěří na možnost pozitivní změny a tedy ani nechtějí na svém myšlení a životě nic měnit, druzí věří, že své znalosti, dovednosti a životní situaci mohou přímo ovlivňovat a tak se vzdělávají, získávají nové dovednosti, rostou.
Dwecková se bohužel nedostala k jádru. Nenašla příčinnou souvislost s dopaminem. Její teorie je krásná a funkční, ale bez objasnění proč to tak funguje, se o to nedá dost dobře v případě ADHD opřít.
Jde o to, že dopamin se uvolňuje hlavně ve fázi OČEKÁVÁNÍ odměny. Například když má tělo hlad, nebo spíše chuť na něco dobrého, dojde k uvolnění dopaminu, který má za úkol stimulovat exekutivní funkce s cílem získat to co potřebujete. Vedou-li následně vaše aktivity k získání (například jídla, nějaké věci, nebo třeba k sexu), je tím zpětně posílena vazba dané činnosti na příští silnější uvolnění dopaminu.
Není to tedy tak, že byste dopamin získávali vždy až jako odměnu za akci. Dopamin musí být uvolněn dříve, abyste se vůbec pohli k aktivitě! A zde je jádro účinnosti pozitivního myšlení, resp. růstového myšlení. Totiž, díky pozitivnímu vnitřnímu hlasu dochází k uvolňování dopaminu právě díky POZITIVNÍMU OČEKÁVÁNÍ. Když máte naopak nastaveno myšlení negativně, čili nevěříte na úspěch, máte pochybnosti – NENÍ DŮVOD ABY MOZEK PŘEDEM UVOLŇOVAL DOPAMIN! Prostě vás takto biologicky negativní myšlení blokuje, takže nemůžete jít a začít plnit úkoly, protože z pohledu negativního fixního myšlení žádná akce nepovede k dosažení čehokoliv smysluplného. Jednalo by se jen o zbytečné plýtvání energií. Mozku potom nestojí za to uvolnit dopamin, takže se jen bude hlouběji utvrzovat ve fixaci či konzervaci aktuálního stavu.
Růstové pozitivní myšlení si MUSÍTE VYPĚSTOVAT ČI NÁSILNĚ PROSADIT, bez ohledu na to, že jste třeba v totálním pasivním úpadku a nic se vám nedaří. Jedině potom začnete mít více dopaminu a tedy více příležitostí k dosažení úspěchu skrze snahu. Bez dostatečně vysoké hladiny dopaminu mnoho snahy není. Je to podmíněné biofyzikálně.
Lidé s pozitivním růstovým myšlením se od lidí s negativním fixním myšlením liší právě v množství uvolňovaného dopaminu. Mozek negativistů nemá důvod dopamin uvolňovat a tedy není šance vyvinout vyšší úsilí k dosažení úspěchu. Mozek pozitivně naladěných je v neustálém očekávání úspěchu. Dopamin z pozitivních jedinců obrazně stříká na všechny strany. Neúspěch nevnímají jako neúspěch, ale jako další zkušenost v řadě, která nutně zvyšuje pravděpodobnost dosažení úspěchu.
Praktické postřehy ze života …
1) Invertujte negativní vnitřní pochybovačný hlas. Invertovat znamená překlopit obsahový význam. Například když hlas řekne „V tomhle podnikat nemá cenu. Bylo by to moc pracné.“, po invertování zní myšlenka třeba takto „Paráda! Příležitost! Díky tomu, že to vyžaduje hodně práce, bude méně konkurence a větší šance na zisk!“
2) Chybná rozhodnutí jsou pouze zkušenosti, nic víc. Chybování absolutně nesouvisí s vaší podstatou, natož s identitou!!!
3) Přijměte každodenní nejistotu jako naprosto bezvýznamnou samozřejmost. Potom se stačí udržovat na cestě za cílem a cesta se sama začne zjevovat. Překážky na cestě pomůže překonat právě růstové myšlení. Pochybnosti musí být brány v úvahu jen ty oprávněně reálné.
4) Místo tzv. pozitivních afirmací (které nefungují) si pokládejte otázky a hledejte na ně odpovědi, např. „Jak docílím zvýšení energie?“, „Jak zajistím, abych udržel své cíle na mušce dlouhodobě?“, „Jak zajistím, aby plnění úkolů bylo zábavné a uvolňoval se při tom dopamin?“, „Jak lze ochránit výchozí hladinu dopaminu?“, „Čím zaujmout při prodeji?“, „Jaké má naše firma přednosti, které by bylo dobré vypíchnout?“, atd atd.
5) Rozpoznávejte únikové snahy a následně posilujte zvolenou cestu. Únikové snahy mají různou podobu a příčiny. U lidí s ADHD je hlavní příčinou začínání nových a nových projektů nedostatek dopaminu při pokračování v rozjetém projektu. Ten se stává brzy nudným, protože notoricky známé věci nám nepřidávají žádný dopamin, takže nemáme energii na jakékoliv další úsilí v „nudném směru“. Proto hledáme nové věci a zahajujeme nové projekty před dokončením předchozích projektů. Posílit zvolenou cestu lze například objevováním nového na dané cestě. ADHD se mohou s úspěchem realizovat v inovátorských činnostech. Ty nudné je nutné delegovat na druhé, nebo z nich udělat činnosti zábavné neustálým vylepšováním, obohacováním, změnami, úpravami, či alespoň malým zdokonalením.
6) Hospodařte důsledně s odměnovým systémem. Odměny jakéhokoliv typu slouží k vytvoření očekávání odměny, tzn. k uvolnění dopaminu za účelem aktivace exekutivních funkcí, které zajišťují, že jsme aktivní a snažíme se něčeho rozumného dosáhnout. Bez odměn je pro neurodivergentní jedince téměř nemožné cokoliv dělat. Chybí-li očekávání odměny, nemáme důvod se ani pohnout. Odměnou může být cokoliv co má pro nás nějaký větší význam, ale nemá to na nás negativní dopad. Nelze tedy logicky dávat si za odměnu každý den zmrzlinu, či jiné nezdravé pochutiny, protože by se to brzy projevilo negativně na těle.
Lze vymyslet další způsoby jak hacknout systém.
Tak například se mi líbí metoda Od sta k jedné.
Řekněme, že kupříkladu hledáte životního partnera/partnerku.
Nedaří se. Chcete se na to vykašlat.
Každý další pokus je stejný jako ten předchozí, tedy o ničem a vy z toho máte jen špatnou náladu a pochybnosti.
Pozitivní myšlení by pomohlo, ale vypěstovat je trvá mnoho měsíců. Nešla by použít nějaká zkratka?
Řekněte si, že se na to vykašlete až po stém neúspěšném pokusu. Teprve až to nevyjde ani po sté, půjdete se třeba opít a pak místo hledání partnera budete radši pěstovat kytky v truhlíku na balkóně nebo chovat kočku.
Začněte tedy jednotlivé pokusy počítat směrem od stovky k jedné.
Ale po každém pokusu vylepšete strategii a něco změňte k lepšímu.
Například trochu zlepšete svou vizáž, fyzičku; trochu zlepšete myšlenkové naladění od negativního směrem k pozitivnímu, zlepšete svou představu o tom jaký by měl partner či partnerka být, zlepšete strategii seznamování. Stačí po každém cyklu opravdu jen trochu. A potom po dalším neúspěchu znova zapracujte na vylepšení, trochu víc.
Naprostá většina lidí při použití metody Od sta k jedné se k jedné nikdy nedostane. Jednoduše uspějí, pokud s každým pokusem na sobě alespoň trochu zapracují. Je to čistě statistika.
Závěr
Ač je na začátku značně nepříjemné předstírat, že se vše daří a měnit negativní hlas na pozitivní, existují postupy, jak změny prosazovat účinně. Nejistotu je nutné přijmout. Jisté je pouze jediné – chcete-li mít úspěch, musíte své myšlení změnit na pozitivní růstové a zcela vykořenit pochybovačné negativistické myšlení. Vykořeňování negativismu se provádí nejlépe invertováním. Díky umožnění změn začne docházet k vyššímu uvolňování dopaminu. Uzná-li mozek, že změny jsou možné, potom dopamin uvolní a vy jej můžete využít k aktivitě, čili typicky k zajištění práce na úkolech. Ponecháte-li si v repertoáru myšlenky pochybovačné, negativistické, dopamin pro dosažení úspěchu nedostanete žádný a budete se pouze fixovat na stávající stav. Změna k lepšímu nebude možná. Proto je nutné hledat vytrvale způsoby jak negativní myšlení změnit na pozitivní a jak vyklíčené pozitivní myšlení posilovat, rozvíjet a především chránit před okolním negativně naladěným světem, který svět pozitivní nenávidí a chce jej zničit.