Jak se přinutit pracovat

Člověk má zcela přirozené tendence vyhýbat se jakékoliv námaze, ať už fyzické nebo psychické. Důvodem je nejspíš pradávná snaha šetřit energií za každou cenu (v dnešní době i za cenu bankrotu). Jenže pracovat je nutné bez ohledu na to, zda se nám chce nebo nechce. (Samozřejmě pokud nejste rentiéři.) Jak se tedy donutit pracovat?

Odstraňte zbytečnou námahu

Jako příklad zbytečné fyzické námahy lze uvést zvedání těžkých břemen. Vždy lze vymyslet způsob, jak usnadnit manipulaci s těžkými věcmi. Existují zvedáky, jeřáby, páky, nakloněná rovina, manipulátory a jiné hračky.
Příkladem zbytečné psychické práce může být ruční vypisování faktur, složenek, podacích archů, adres na dopisy apod. Na začátku jsem to tak dělal. Bylo to nesmírně vyčerpávající. Po roce utrpení jsem obětoval týden času a všechny podobné nesmysly zcela zautomatizoval. Stačí kliknout a vše se samo vygeneruje a připraví pro tisk.

Snažte se dělat především to, co vám jde nejlépe

A to co vám nejde, nechte dělat lidi, kterým to jde.
Je jasné, že spoustu krajně nepříjemné práce budete stále muset vykonávat vy, protože na to dnes nikoho neseženete (například obchodní činnost), ale čím více se zaměříte na své přednosti, tím větší z toho bude přínos (a menší odpor pracovat). Jenom nesmíte dopustit, aby se z toho stal únik od povinností.

Nenakládejte si víc, než je možné zvládnout

Přeceňování svých stávajících možností bývá značně demotivující. Někdy však nemusí být problém v tom, že si naložíte příliš obtížnou práci, problém může být jen v tom, že se snažíte řešit více věcí najednou. V takovém případě pomáhá rozbít celek na co nejmenší části a řešit pouze jednotlivé – již uchopitelné – úkoly. Přitom čím méně úkolů budete řešit, tím lépe to půjde.

Motivace cílem nefunguje

Máte-li např. cíl vydělat prací na dům, jen těžko to může sloužit jako motivace hnout každý den dvacet let kostrou a nasazovat pracovní tempo nutné k dosažení takového cíle. Chcete-li se motivovat cíly, potom je mnohem lepší mít za cíl prožít každou minutu pracovního úsilí kvalitně a bez výčitek, že jste mohli pracovat lépe.

Je vaše práce dostatečně smysluplná?

Je těžké dělat něco, co postrádá smysl. Jeden experiment se skládáním robotů z lega prokázal, že demotivující pracovní podmínky snadno ničí radost z práce i u nadšených jedinců. Demotivovat může řada věcí, například i nemožnost soustředit se déle než pár minut. Přitom jen málokteré pracovní prostředí umožňuje naplno se ponořit do práce po delší dobu.

Pořádek a přehlednost

Proč je dobré mít vše přehledně uspořádané? Důvod naznačím na jednoduchém příkladě. Představte si dílnu. Jak by se vám asi pracovalo, kdyby všechny nástroje, šroubky, veškerý materiál a vybavení dílny, byly na jedné velké hromadě? Produktivita nic moc, že? Než byste vyhrabali šroubovák, zapomněli byste možná i na co jste jej potřebovali. Kdežto máte-li jej vždy na stejném místě, ruka se natáhne téměř automaticky – bez přemýlení – a vy můžete pracovat plynule. Nedostatečná plynulost práce bývá častým důvodem nutkání práci se vyhnout.

Předcházejte rozhodovací paralýze

Bojujete-li na více frontách a většina projektů či úkolů je delší dobu ve stavu na hony vzdáleném od „Dokončeno“, potom zákonitě dochází k neschopnosti rozhodnout se na čem pracovat. Zabředli jste do takového bahna úkolů, že už jen představa jejich postupného vykonávání vás totálně odrovná a raději jdete vědomě prokrastinovat. Co s tím? Nechat vše vyhnít? Z vlastní zkušenosti vyhnívání silně nedoporučuji. Ale můžete začít eliminováním a zrušením projektů či úkolů, které by měly jen minimální přínos. Bude zapotřebí sepsat všechny projekty a očíslovat je podle důležitosti. Potom někde udělat tlustou čáru a začít likvidovat napáchané hromady bordelu. Po eliminaci se vraťte k projektům, které mají nejvyšší prioritu. Vyextrahujte jednotlivé elementární úkoly, očíslujte je podle důležitosti a začněte je zvolna řešit, krok za krokem. Hlavně žádný spěch. Dělejte si po dvaceti minutách přestávky, ve kterých si na haldu úkolů ani nevzpomenete a zabývejte se třeba rychlou chůzí, hraním her, házením šipek, čímkoliv co vás může trochu relaxovat.
Pokud jste nechali vše zajít až tak daleko, že se vám dělá špatně od žaludku při pomyšlení na práci, potom se navracejte do normálu pozvolna, po malých, ale graduálních krůčcích. Hlavně se nezastavujte – pracujte alespoň trochu. Pohyb léčí, stagnace ničí.
Pořiďte si celostní denní plánovač a zjednodušte si díky tomu rozhodování. Ono totiž rozhodování nemusí být tak těžké, jak se třeba zdá.

Přemýšlejte o své práci

Přemýšlení by mělo předcházet zklidnění mysli a těla. (Kvalitně přemýšlet můžete ale i například při chůzi lesem.) Já to dělám tak, že se zavřu do pracovny a sedím alespoň deset minut v klidu. Soustředím se jenom na svůj dech. Potom zapisuji cokoliv mě napadne. Když nic nepřichází, začnu si klást otázky: Čemu se snažím vyhýbat? Proč se tomu vyhýbám? Jak bych si mohl práci ulehčit? Proč je nutné tu práci udělat? Co tím získám? A co ztratím, pokud to nestihnu udělat včas? …
Většina důvodů bývá skrytá. Rezistence mívají často i absurdní příčiny z konfliktů v minulosti.
Nestačí jen objevit odpovědi na otázky „Proč?“; je potřeba najít odpovědi i na otázky „Jak?“.

Vyhýbejte se demotivujícím informacím

Cílem zpravodajských kanálů není podávat objektivní informace (ty by většinu lidí unudily k smrti), ale získávat co největší množství čtenářů (konzumentů reklamy). Toho lze dosáhnout jenom tak, že informujete především o katastrofách, nehodách, násilí a o bezmoci (politicky orientované informace).
Podobné informace nás doslova rozežírají zevnitř. Zamyslete se. Může vás například nějak motivovat čtení zpráv o tom, na co se používají daně, které odevzdáváte? Mohou vás zprávy povzbudit k vyššímu pracovnímu výkonu? Nemohou, způsobují pravý opak! Chraňte si svůj myšlenkový prostor. Konzumujte pouze informace, které mohou být nějakým způsobem pro vás přínosné. Nenechte se ovládat primitivními emocemi.

Je na vaší práci něco, na co se můžete těšit?

Zdá se vám, že ani ne? A co třeba pocit uspokojení z dokončení byť i těch nejmenších kroků? Můžete mít radost například z vyřízení e-mailů? Uvědomte si, že přístup k práci je jenom stav mysli.
Nemůžete-li však na vaší práci najít nic zajímavého, vůbec nic se neděje. Stačí najít zajímavé volnočasové aktivity, které nebudou zabírat příliš mnoho času a dopřávat si je jako odměnu za dokončování nepříjemných pracovních úkolů. Prostě za každý dokončený pracovní úkol si dopřejte určité množství času provozováním aktivit, které máte rádi. Někdo třeba rád hraje hry, tak si může za odměnu na čtvrt hodiny něco zahrát.

Když to nejde po dobrém, zbývá už jen po zlém

Nemůžete-li se donutit pracovat a nemůžete-li ani sehnat někoho, kdo by pracoval za vás, nechte se zaměstnat a umožněte, aby vás do práce dokopal manažer, který si v kopání do zadků libuje. Bude to oboustranně výhodný vztah.

Máte-li defekt výhýbání se práci vrozený, budete nejspíš muset s odporem k práci bojovat celý život, bez ohledu na dosažené úspěchy v překonávání sama sebe. Vždy je však možnost si práci nějak zpříjemnit a ulehčit. Vlastně je otázkou, zda to vůbec jako nějaký defekt vnímat, protože spousta vynálezů vznikla právě díky tomu, že se lidem nechce pracovat. Neustále vymýšlejte, jak si protivnou práci ulehčit a jak díky tomu pracovat méně.

Lze nějak pracovitost trénovat?

Jistě to lze. Problém je, že člověka zaujme každou chvíli něco nového, takže zapomene za pár dní, že vůbec něco trénuje. Trénování pracovitosti by se muselo stát vaší zálibou. Ale jak toho dosáhnout? Domnívám se, že by stačilo trénovat pracovitost na vymýšlení a realizování pracovních bokovek, čili na drobnějších přivýdělcích, které jsou nad rámec hlavní pracovní činnosti. Trénovat tedy nejprve na lehčích věcech a třeba i potom z nějaké bokovky vytvořit slušný byznys. Chcete-li inspiraci, pořiďte si mojí knihu 50 způsobů jak si přivydělat. V knize se zabývám také hledáním odpovědí na otázku motivace, zvýšení efektivity a řadou dalších věcí, které s prací souvisí.