Občas nechtěně zavadím o podivné zpravodajské kanalizace, na které se nabalují ještě podivnější vrstvy přívrženců daného typu „zpravodajství“. Denně se cachtají v dezinformačním bahně a ukájejí svou potřebu metat bahno na všechny ostatní. Typickou zprávou bývá hláška o míře nezaměstnanosti (např. http://www.novinky.cz/ekonomika/275376-ekonomy-desi-velky-pocet-mladych-lidi-bez-prace.html ), které se tamní přívrženci vždy s vervou chopí. Podobná hláška je učiněný pamlsek. Ihned se bleskově začnou navážet do důchodců, politiků a do cizinců. Ale o tom bych zde raději pomlčel.
Je možné podívat se na předhozenou informaci opačně? Je možné ptát se, jaká je míra zaměstnanosti, namísto jaká je míra nezaměstnanosti? Podívejte se, jak by vypadal graf, pokud bychom si zcela výjimečně chtěli udělat představu o míře zaměstnanosti.
Na obrázku vidíte, že celková míra zaměstnanosti v České republice dosáhla v roce 2012 celých 92%. Znamená to, že 92% práceschopných obyvatel vykazuje nějakou činnost. Zbývajících 8% nemá co na práci.
Pokud se podíváte na zprávu z tohoto úhlu pohledu, začnete si možná všímat komentářů pod článkem, které se odlišují od všech ostatních a zasahují jablko sváru ze zcela jiného úhlu.
Uvádím pro představu dva takové komentáře:
„Problém je i v tom, že spousta mladých lidí dnes pracovat neumí. Je to problém o kterém každý z nás ví. Mladí studují různé druhy obchodních škol, podporují je v tom i rodiče, protože makat se nechce nikomu. Řemesla jsou na úbytě, všichni chtějí sedět v čisté kanceláři a brát spousty peněz. Netvrdím, že jsou všichni stejní, ale problém bude spíš v tom školství.
Pokud se místo produkce a výroby bude jenom kšeftovat a „špinavou“ práci budou zastávat cizinci, tak se tento systém zahubí sám.“ Jaroslav Gacek
„Nedávno jsme do firmy nabírali brigádníky. Na inzerát přišlo cca 500 odpovědí, oslovili jsme stovku, dvacet se přišlo představit, jen pět projevilo vážný zájem ( drobná manuální práce Kč 80,- na ruku ) Ve stanovený termín v 6,00 hod.přišla jedna děvčica, právě z Boskovic. Trochu nás to překvapilo v době kdy média zveřejňují, že študáci nemají šanci sehnat práci. Říkali jsme ji, nemáte nějakou kámošku která shání dlouhodobou brigádu s perspektivou pozdějšího prac.poměru ? „Kdepak, u nás mají všichni ruce doleva, jezdit do Brna, to se nikomu nechce.“ ( Prosím, neberte si to osobně ) Kdo zkusí někoho zaměstnat zjistí, že kdo nemá práci rovná se, nechce pracovat. A to je situace o tisíc procent lepší než do roku tak cca 2008. Roky 2000 až 2007 byly opravdu tristní a lidi se nedali sehnat už vůbec. Sociální stát má zkrátka svoje specifika. Musím běžet shánět lidi, mějte se.“ Jan Horáček
Moje zkušenost je podobná jako u pana Horáčka. Je velmi těžké najít lidi, kteří mají chuť pracovat a učit se nové věci. Když sháním brigádníky, je navíc učiněný zázrak objevit někoho manuálně zručného. Posledně jsem v inzerátu napsal, že podmínou je schopnost uvázat ze stuhy mašličku. Doslova v inzerátu stálo „Nejprve si ověřte, že dokážete uvázat mašličku.“ A co myslíte? … Byla to katastrofa.
Každému, kdo je ochotný na sobě pracovat a věnovat se rozvoji svých dovedností alespoň několik málo hodin denně, se nabízí stovky a tisíce pracovních příležitostí. Nevymlouvejte se prosím na to, že bydlíte ve „Ztracené Lhotě“. Práci je možné získat i přes internet. Na on-line tržištích práce jsou každou hodinu stovky a tisíce nových příležitostí. Je sice náročné naučit se potřebné dovednosti k získání takové práce, ale není to nemožné. Brání-li v tom někomu neschopnost sebeovládání, nízká sebedisciplína, soustředěnost či motivace, existují i postupy, jak se vypořádat i s podobnými problémy. Řadu technik zmiňuji zde na www.filosofie-uspechu.cz .
Je možné, že abyste se dokázali na problém s nezaměstnaností podívat z mého úhlu pohledu, museli byste mít přímou zkušenost s podnikáním a s pohovory za strany zaměstnavatele. Museli byste poznat na vlastní kůži, jak zdrcující je vidět všude kolem spoustu příležitostí, moře poptávky a práce, ale nenalézat žádné schopné, vnitřně motivované lidi, které by bylo možné zaškolit a kteří by vám byli schopni pomoci nekonečnou poptávku uspokojovat. Ve státě se sociální politikou a s 92% zaměstnaností existuje jen minimální motivace nezaměstnaných nějakou práci si hledat. Je pro ně výhodnější být doma a ztrácet čas třeba na Facebooku nebo u televize. Lidé na sobě odmítají pracovat, protože je k tomu nic nenutí.
Když budete sledovat míru zaměstnanosti, namísto míry nezaměstnanosti, dojde vám, v jak luxusní době žijeme. Lidé mají co jíst, aniž by pro to museli cokoliv dělat. To nikdy v minulosti nebylo možné v takovém měřítku a už vůbec se s něčím podobným nesetkáte ve volné přírodě.
Aktualizace z ledna 2016: V této chvíli je zaměstnanost na dlouhodobém maximu a sice 95%. Pracovité šikovné zaměstnance je již téměř nemožné najít. Přesto politikové stále používají slovo „boj s nezaměstnaností“ jako jedno z nejdůležitějších ve svých kampaních. Z toho je zřejmé, že nezaměstnanost je především problém vadné psychiky.